7 C 149/2021-26 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení koncesionářského televizního poplatku ve výši 945 Kč (měsíční výše 135 Kč) s příslušenství s odůvodněním, že se žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, zákonnou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence žalovaná splnila dne 1. 11. 1991. Vznikla jí povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíc prosinec roku 2019, za měsíce leden až červen roku 2020. Žalobkyně rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 99,62Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby k datu 15. 4. 2020. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 8. 2021, č. j. 7 C 149/2021-21, které nabylo právní moci, byli v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyni bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 23. 8. 2021. Žalovaná si zásilku připravenou k vyzvednutí dne 23. 8. 2021 v úložní době nevyzvedla a 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou, dne 8. 9. 2021 byla zásilka pro žalovanou vložena do domovní schránky adresáta. Ve stanovené lhůtě se účastníci nevyjádřili, soud proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž nařizoval jednání. 4. Podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021 se žalovaná přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku v listopadu 1991 a byla identifikovaná spojovacím číslem SIPO [číslo] a uvedenou adresou [adresa žalované]. Podle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku žalovaná nezaplatila televizní poplatek za měsíc prosinec roku 2019, za měsíce leden až červen roku 2020, kapitalizovaný zákonný úrok činí 99,62 Kč. Podle upomínky ze dne 15. 9. 2020 včetně doručenky Česká pošta, s. p. jménem žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky za televizní poplatky, žalovaná upomínku převzala dne 24. 9. 2020. Dopisem ze dne 13. 11. 2020 byla vyzvána k úhradě dlužné částky, o jeho uložení dne 23. 11. 2020 byla žalovaná vyrozuměna. 5. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zákon). Žalovaná, která je držitelem televizního přijímače, byla podle § 3 odst. 1 zákona poplatníkem televizního poplatku, jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná svou zákonnou povinnost k zaplacení televizního poplatku nesplnila za shora uvedené měsíce v celkové výši 945 Kč (7 x 135 Kč). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 945 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce do 15. 4. 2021 v celkové výši 99,62 Kč. 6. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400Kč za zaplacený soudní poplatek a dva režijní paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1994 Sb. (§ 14b) za podání žaloby a výzvu k plnění. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spočívající v odměně za zastoupení žalobce advokátem. Soud přihlédl ke skutečnosti, že dne 24. července 2013 byl vydán nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se zabývá„ účelností nákladů řízení při zastoupení [anonymizováno] v soudních řízeních upínajících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek“. Ústavní soud poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k [anonymizováno] uvedl, že se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků [anonymizováno] sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření [anonymizováno] z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.