7 C 200/2021-24 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným dne 15. 7. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení koncesionářského televizního poplatku ve výši 3 510 Kč (měsíční výše 135 Kč) s příslušenstvím, který žalovaný dluží za měsíce červenec až prosinec roku 2018, za 12 měsíců rolu 2019, za měsíce leden až srpen 2020. Žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 623,99 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby k datu 15. 7. 2021. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 10. 2021, č. j. 7 C 200/2021-18, které nabylo právní moci, byli v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyni bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 6. 10. 2021. Žalovaný si zásilku připravenou k vyzvednutí dne 8. 10. 2021 v úložní době nevyzvedl a 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou, dne 26. 10. 2021 byla zásilka vložena do domovní schránky užívané adresátem. Ve stanovené lhůtě se účastníci nevyjádřili, soud proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž nařizoval jednání. 5. Podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 21. 6. 2021 se žalovaný přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku v srpnu 2009 a byl identifikován spojovacím číslem SIPO [číslo] a uvedenou adresou [obec a číslo]. Podle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce červenec až prosinec roku 2018, za 12 měsíců rolu 2019, za měsíce leden až srpen 2020 a kapitalizovaný zákonný úrok činí 623,99 Kč. Podle upomínek ze dne 27. 11. 2020, ze dne 29. 1. 2021 včetně doručenek, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky za televizní poplatky. 6. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zákon). Žalovaný, která je držitelem televizního přijímače, byla podle § 3 odst. 1 zákona poplatníkem televizního poplatku, jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný svou zákonnou povinnost k zaplacení televizního poplatku nesplnil za shora uvedené měsíce v celkové výši 3 510 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 3 510 Kč (26 měsíců x 135). Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce do 15. 7. 2021 v celkové výši 623,99 Kč. 7. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva režijní paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1994 Sb. (§ 14b) za podání žaloby a výzvu k plnění. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spočívající v odměně za zastoupení žalobce advokátem. Soud přihlédl ke skutečnosti, že dne 24. července 2013 byl vydán nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se zabývá„ účelností nákladů řízení při zastoupení České televize v soudních řízeních upínajících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek“. Ústavní soud poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k České televizi uvedl, že se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření České televize z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.