7 C 46/2021-46 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému svému synovi, zrušení vyživovací povinnosti od 1. 1. 2020. Návrh odůvodnila tím, že výživné bylo stanoveno ve výši 1 500Kč v roce 2011, žalovaný ukončil studium na střední škole 6. 12. [číslo], je vedena v insolvenčním řízení, výživné je jí strháváno ze mzdy a zasíláno insolvenčnímu správci. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na den 20. 9. 2021 se nedostavil, ač byl řádně předvolán, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud po provedení důkazů, a to potvrzením o studiu, zprávou Úřadu práce [obec], zprávy firmy irg s.r.o. [obec], rozsudku Okresního soudu [obec] ze dne 24. 11. 2011 č. j. [číslo jednací], vzal za prokázané, že rozsudkem [název soudu] ze dne byla žalobkyni uložena povinnost platit výživné žalovanému ve výši 1 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2011. Žalovaný byl žákem [ulice] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] školy [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] [jméno] v době od 2. 9. 2017 do 6. 12. 2019, v evidenci uchazečů o zaměstnání byl evidován od 7. 12. 2019 do 2. 2. 2020, od 15. 2. 2020 do 25. 10. 2020, u zaměstnavatele [anonymizováno] dosahoval příjmu ve výši 6 593 Kč, v období od února 2020 nebyl veden v evidenci občanů, nepobírá dávky státní sociální podpory. Podle ustanovení § 911 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny samy se živit. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný ukončil přípravu na výkon svého budoucího povolání, když ukončil studium na střední škole 6. 12. 2019, v době 7. 12. 2019 do 2. 2. 2020, od 15. 2. 2020 do 25. 10. 2020 byl veden jako uchazeč o zaměstnání, byl zaměstnán u společnosti [anonymizováno], kde dosahoval příjmu ve výši 6 593Kč. S ohledem na uvedené je nepochybné, že žalovaný je schopen sám zajistit své potřeby, zanikla tak vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému. Na základě provedeného dokazování soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému stanovené rozsudkem [název soudu] ze dne 24. 11. 2011 č. j. [číslo jednací] ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to dnem 1. 1. 2020. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.