1 C 209/2022-16 — Okresní soud v Lounech

Návrhem ze dne [datum] zahájila v záhlaví tohoto rozsudku jako první uvedená partnerka řízení o zrušení registrovaného partnerství s druhou partnerkou vzniklého dne [datum] před Úřadem městského obvodu [okres] s odůvodněním, že v původně harmonickém partnerství se začaly prohlubovat rozdílné názory na otázky běžného soužití, a tyto rozdíly vedly k tomu, že partnerky již žijí odděleně a jejich vztah již ve skutečnosti netrvá. Druhá partnerka se k návrhu připojila s tím, že se tedy jedná o společný návrh, a to včetně uvedených důvodů. Ke stavu věci soud z dokladu o registrovaném partnerství, z knihy registrovaného partnerství Matričního úřadu [okres] zjistil, že skutečně mezi účastnicemi vzniklo zmíněné partnerství dne [datum]. Z výpovědi účastnic soud dále zjistil, že u každé z nich se jedná o první partnerský svazek v podobě registrovaného partnerství a tento svazek plnil svojí funkci dokonce do července 2019 do té míry, že se v pořadí druhá uvedená partnerka podílela na výchově dětí a to jak dítěte, které se narodilo partnerce uvedené jako první ještě před uzavřením registrovaného partnerství, tak i dětí, které se narodily v době společného soužití po dohodě partnerek z umělého oplodnění partnerky, označené jako první. V tomto směru se partnerky dohodly, že se partnerka označená jako druhá bude i nadále na výchově dětí podílet i v budoucnu. Obě účastnice opětovně soudu potvrdily svůj úmysl o zrušení partnerství s tím, že se nejedná o unáhlené, nýbrž promyšlené rozhodnutí, a v partnerství již tedy žádná z nich nechce setrvat, když každá z nich už navázala vztah už s jinou partnerkou a partnerka označená jako druhá uvedla, že se současnou partnerkou očekává narození dítěte. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky podle ustanovení § 17 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to, že druhá partnerka se připojila k návrhu první partnerky na zrušení jejich partnerství, a soud tak již nebyl povinen zkoumat, zda daný partnerský vztah již fakticky netrvá, a na základě zmíněného ustanovení rozhodl o jeho zrušení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 23 z. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku mj. ve statusových věcech partnerských a zároveň zde nebyly žádné okolnosti, které by odůvodnily přiznání této náhrady, neboť žádná z účastnic o náhradu nákladů řízení nepožádala.