10 C 98/2017-594 — Okresní soud v Lounech

1.Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti- pozemek parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 200 m2, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , objekt bydlení, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobu odůvodnil tím, že nemovitosti daroval žalovanému- svému synovi, darovací smlouvou z , datum, . Protože žalovaný v důsledku vzájemných sporů se začal k žalobci chovat neuctivě a nevybíravě a vše vyvrcholilo v roce 2016 několika zavrženíhodnými skutky ve formě hrubého chování, urážek, porušování soukromí, ohrožování majetku a fyzického napadení, žalobce vyzval žalovaného k vrácení daru, kdy dar pro nevděk odvolal. Nepřijatelné chování žalovaného vůči sobě specifikoval v žalobě šesti konkrétními skutky :1) , datum, - na parkovišti u obřadní síně při pohřbu pana , jméno FO, žalovaný žalobce prudce odstrčil. křičel na něj vulgární nadávky, strkal do žalobce, že se s ním nebude bavit.2) , datum, při vyklízení domu v Seleticích na žalobce vulgárně křičel a zemezil mu v odvozu jeho věcí3) , datum, pomocí zámečníka bez domluvy s žalobcem vnikal do prostor v domě č.p. , Anonymizováno, v Lounech do prostor, které byly v užívání žalobce na základě věcného břemene4) , datum, donesl žalobci klíče od nemovitosti, hodil je na zem, vulgárně křičel, vrazil do žalobce5) , datum, umožnil žalovaný přístup do prostor užívaných žalobcem v domě č.p. , Anonymizováno, k veterinárnímu prověření chovu ptáků6), datum, opět v domě č.p. , Anonymizováno, v ranních hodinách agresivně reagoval na žalovaného, nadával, vyhrožoval, žalobce fyzicky napadl.2.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Popíral, že by se skutky staly.3.Soudem byl vymezen předmět sporu ve smyslu prokázání ze strany žalobce, že se skutky staly. Zhodnocení údajného chování žalovaného a to z hlediska rozporu s dobrými mravy, že žalovaný ublížil dárci úmyslně a tím porušil dobré mravy. V důsledku toho žalobce od darovací smlouvy pro nevděk odstoupil.4.V průběhu sporu žalobce z důvodu následné právní jistoty pro zápis do katastru nemovitostí žalobu rozšířil o část určovací. Požadoval současně s vyklizením a odevzdáním daru určovací výrok o svém vlastnictví. Soud změnu připustil a shledal naléhavý právní zájem na určení ( § 80,písm. c) o.s.ř. ). Dosavadní judikatura totiž zcela nevyjasnila, zda určovací výrok je nadbytečný. Po konzultaci s katastrálním úřadem soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení je dán s ohledem na ne zcela určité stanovisko KÚ ohledně dostatečnosti výroku o vyklizení k provedení zápisu žalobce jako vlastníka v případě úspěchu ve věci.5. Okresní soud po rozsáhlém dokazování, kdy k předmětu sporu přistoupil ohledně údajného posouzení chování žalovaného k otci v rámci mravních křesťanských hodnot (cti otce svého i matku svou) a přístupu ke sporu přirozenoprávního se zřetelem na morální hodnoty. Žalobě bylo vyhověno s odůvodněním, že shledaný konfliktní vztah mezi účastníky ( bez zkoumání bližších podrobností jednotlivých konfliktů ) je nepřijatelný z hlediska morálky a i tím, že žalovaný s žalobcem v současnosti absolutně nekomunikuje, v minulosti docházelo k osočování, komunikaci s nádechem agesivní mluvy a opovrhování , není zcela morálním přístupem syna k otci, potažmo obdarovaného k dárci. Okresní soud aplikoval ust. § 2072 občanského zákoníku č.89/2012 Sb., tak jak byla i žaloba koncipována a odůvodněna.Odvolací soud k odvolání žalovaného přistoupil k předmětu sporu zcela pozitivistickým právním přístupem, to jest posouzení přirozenoprávní , je pro něj nedostačující a rozhodnutí soudu 1. stupně zrušil s tím, že je třeba hodnotit jednotlivé skutky, zkoumat intenzitu skutků, podrobněji hodnotit výpovědi svědků a zhodnotit i vliv chování otce žalovaného.Z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 z 31. 3. 2020, které se zabývá obdobnou situací , bylo zjištěno, že na vrácení daru týkající se smlouvy uzavřená před , datum, je třeba aplikovat třetí odstavec 3028 občanského zákoníku č.89/2012 Sb. a zjištěný skutkový stav věci podřadit a hodnotit ustanovením § 630 občanského zákoníku č.40/1964 Sb.6. Podle § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.K zániku darovacího vztahu dochází na základě dvou na sebe navazujících právních skutečností – 1. chování obdarovaného vůči dárci hrubě porušující dobré mravy ( není to jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale jen takové, které je s ohledem na okolnosti sporu kvalifikovatelné jako hrubé porušení dobrých mravů vzhledem k intenzitě a váze, 2. jednostranný právní úkon dárce, jímž po obdarovaném požaduje vrácení daru.7.Účastníci v tomto smyslu byli v následném řízení před soudem prvního stupně poučeni o důkazním břemenu ve smyslu vymezeného předmětu sporu. Za tímto účelem opětovně žalobce navrhl značné množství svědků, po zrušení rozsudku soud 1. stupně i jejich opětovným výslechem. Na to reagoval žalovaný návrhem svědků, kteří měli prokázat, že se události nestaly, současně navrhoval důkazy k prokázání jeho vztahu s otcem a zpochybnění a znevěrohodnění výpovědí svědků, které navrhl žalobce, a kteří skutky pod body 1 až 6 potvrzovali. Z tohoto důvodu se následné dokazování vedlo v poměrně nepřehledném stylu, když účastníci navrhovali další a další důkazy s odkazem na zjištěné novoty, t.j. reakce na jednotlivé svědecké výpovědi.8.I nadále byli účastníci po celou dobu vedeni ke smírnému řešení ovšem bez výsledku z příčiny jednak „nepřátelského“ vztahu účastníků a současně zatvrzelosti a neochoty žalobce.9.Proto bylo přistoupeno k rozsáhlému dokazování zejména formou svědeckých výpovědí ohledně jednotlivých skutků, vztahu žalobce a žalovaného. Byl i vyslechnut jako účastník řízení žalovaný, trvající na své výpovědi, i přes poučení soudu o důkazní hodnotě účastnické výpovědi. Jeho obsáhlý projev však s ohledem na subjektivně ovlivněný pohled na věc mnoho do sporu nepřinesl.10. Mezi účastníky nebylo sporu a z darovací smlouvy z , datum, a výpisu z katastru nemovitostí bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce daroval žalovanému v žalobě specifikované nemovitosti ( smlouva darovací dle ust. 628 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ). Současně bylo sjednáno ve prospěch žalobce doživotní věcné břemeno užívání celé nemovitosti ( § 151n a násl.o.z. ).11.Z odstoupení od darovací smlouvy z , datum, bylo zjištěno, že žalobce pro „nevděk“ spočívající v hrubém jednání obdarovaného ( fyzické a slovní napadání, bezdůvodná trestní oznámení ) se žalobce tímto úkonem domáhal vrácení daru pro hrubé porušování dobrých mravů ve vztahu k němu ( § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ) Předmětem sporu tak bylo, jestli se vymezené skutky hrubého jednání žalovaného staly, v kladném případě zda dosáhly hrubého porušení dobrých mravů a požadavek vrácení daru byl důvodný.12. Jednotlivé žalobou vymezené skutky byly s odkazem na provedené důkazy hodnoceny soudem takto :1) , datum, - na parkovišti u obřadní síně při pohřbu pana , jméno FO, žalovaný žalobce prudce odstrčil. křičel na něj vulgární nadávky, strkal do žalobce, že se s ním nebude bavit.Skutek, tak jak byl popsán v žalobě, nebyl důkazy prokázán.Svědkové , jméno FO, ( nic neviděl,byl na pohřbu i parkovišti po celou dobu s žalovaným), , jméno FO, ( přítomna na pohřbu, nic o konfliktu neví ) a , jméno FO, ( byla tam po celou dobu a nic neviděla ) ( svědci navržení žalovaným ) potvrdili ve svých výpovědích, že prakticky po celou dobu smutečního obřadu i následného karu byli na místě, žalovaného registrovali po většinu doby. Žádný konflikt mezi žalovaným a žalobcem neproběhl a to ani na parkovišti, kde událost měla proběhnout, společně s žalovaným totiž i odjížděli. Ohledně svědka navrženého žalobcem – , jméno FO, , který popsal, že ke konfliktu došlo ( popisoval, že žalovaný rozhazoval rukama a odstrčil žalobce až upadl ), soud dospěl k závěru, že jeho výpovědˇ je nevěrohodná. A to ohledem na odpovědˇ svědka na otázku žalobce při jednání, kdy potvrdil, že svoji výpovědˇ odvyprávěl už na chodbě žalovanému, aniž by vůbec věděl, co bude předmětem svědecké výpovědi, soud dospěl k závěru, že svědek byl žalobcem tzv. „ předpřipraven “ a jeho výpovědˇ není důvěryhodná.Ohledně použití termínu „ předpřipraven “ soud uvádí pro vysvětlení , že tento použil zcela záměrně a to i u dalších skutků, když způsob výpovědí svědků ( navržených žalobcem, kteří měli potvrdit konflikty) byl vždy totožný. Zcela přesně popisovali detaily událostí, ve vazbě na jim blízké skutečnosti ( např. smrt otce svědka , jméno FO, ) bez zaváhání. A to i svědci mdlé paměti ( např. , jméno FO, , který to ve druhé výpovědi uvedl, t.j. že si nepamatuje co bylo včera ). Tito svědci potvrdili, že většinou jsou známí žalobce, byli jím kontaktováni, sepisovali s ním různá čestná prohlášení. a překvapivě si všichni vše