11 C 105/2022-23 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech domáhala zaplacení částky 3 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný jako poplatník televizního poplatku nedostál své povinnosti podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil žalobkyni televizní poplatek v celkové částce 3 510 Kč za měsíce říjen až prosinec 2019, celý rok 2020, leden až listopad 2021. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě stanovené v písemné výzvě. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby dne 15. 2. 2022 v celkové výši 422,08 Kč. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Z listinných důkazů, a to potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20. 1. 2022, specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení lze učinit závěr, že žalovaný se přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku v dubnu 2019 a byl identifikován spojovacím číslem SIPO [číslo] a shora uvedenou adresou a datem narození. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce říjen až prosinec 2019, celý rok 2020, leden až listopad 2021 v celkové výši 3 510 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dopisem ze dne 10. 12. 2021 s upozorněním na možnost podání žaloby odeslaným dle dodejky na adresu trvalého pobytu. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako držitel televizního přijímače, byl podle § 3 odst. 1 zákona poplatníkem televizního poplatku, jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný svou zákonnou povinnost k zaplacení televizního poplatku za shora uvedené období nesplnil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 3 510 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce v celkové výši 422,08 Kč. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů za podání žaloby, předžalobní upomínku. Paušální náhrada hotových výdajů byla přiznána v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., když na tuto paušální náhradu hotových výdajů by měl nárok i účastník nezastoupený advokátem. Soud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu za zastoupení žalobkyně advokátem. Soud odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a jeho závěr, podle kterého činnost České televize není výkonem veřejné moci, na poli svého působení má výsadní postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.