11 C 118/2022-44 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku dne 28. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 2 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč do 19. 5. 2017. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit částku 2 500 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila listiny nazvané žádost o půjčku, smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 4. 2017, výpisy z účtu původního věřitele, smlouvu o postoupení pohledávek z 23. 6. 2017 včetně poštovního podacího archu, předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 7. 2. 2019 včetně poštovního podacího archu. Žádost o půjčku a smlouva o zápůjčce nejsou vlastnoručně podepsány, neobsahují ani elektronický podpis žalovaného ani původního věřitele. Z obsahu listiny ze dne 28. 4. 2017 vyplývá, že původní věřitel poskytne částku 2 000 Kč na dobu 21 dnů s tím, že žalovaný zaplatí částku 2 500 Kč. Dle výpisu z účtu původního věřitele a sdělení [právnická osoba] byla původním věřitelem na účet [číslo] zaslána dne 28. 4. 2017 částka 2 000 Kč, účet je však veden na jméno [jméno] [příjmení]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dopisem ze dne 7. 2. 2019 podaným dle poštovního podacího listu k přepravě dne 7. 2. 2020 ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy včetně ujednání o poplatku a bylo sjednáno poskytnutí částky na účet jiné osoby. V řízení nebylo prokázáno poskytnutí částky 2 000 Kč původním věřitelem žalovanému, když účet byl veden na jméno jiné osoby. Žalobkyni tak nemohla být přiznána pohledávka ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaný byl zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.