11 C 14/2022-43 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech domáhala zaplacení částky 1 755 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný jako poplatník televizního poplatku nedostál své povinnosti podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil žalobkyni televizní poplatek v celkové částce 1 755 Kč za měsíce prosinec 2019 a leden až prosinec 2020. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě stanovené v písemné výzvě. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby dne 27. 10. 2021 v celkové výši 214 Kč. Soud věc rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Z listinných důkazů, a to výzvy k přihlášení poplatníka ze dne 2. 7. 2018 včetně dodejky, oznámení o zařazení do evidence plátců televizního poplatku ze dne 22. 11. 2018 včetně dodejky, potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku ze dne 16. 9. 2021, výzvy k úhradě ze dne 8. 3. 2021 včetně dodejky, výzvy k úhradě ze dne 18. 5. 2021 včetně dodejky, specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení lze učinit závěr, že žalovaný byl žalobkyní zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku v listopadu 2018 a byl identifikován variabilním symbolem [číslo] a shora uvedenou adresou a datem narození, když nereagoval na výzvu žalobkyně a nedoložil žádný z důvodů, kdy není povinen televizní poplatek platit. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce prosinec 2019 a leden až prosinec 2020 v celkové výši 1 755 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení Českou poštou, s. p., kterou žalobkyně zmocnila k inkasu. Ve výzvě ze dne 18. 5. 2021 byl žalovaný upozorněn na možnost vymáhání pohledávky v nalézacím řízení. Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako držitel televizního přijímače, byl podle § 3 odst. 1 zákona poplatníkem televizního poplatku, jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona). Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný svou zákonnou povinnost k zaplacení televizního poplatku za shora uvedené období nesplnil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 1 755 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce do 27. 10. 2021 v celkové výši 214 Kč. Řízení v této věci není z důvodu úpadku žalovaného přerušeno, když předmětem žaloby jsou nezaplacené poplatky, vzniklé po rozhodnutí o úpadku žalovaného. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů za podání žaloby a předžalobní upomínku. Paušální náhrada hotových výdajů byla přiznána v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., když na tuto paušální náhradu hotových výdajů by měl nárok i účastník nezastoupený advokátem. Soud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu za zastoupení žalobkyně advokátem. Soud odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a jeho závěr, podle kterého činnost České televize není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.