11 C 215/2021-105 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovanou byla uzavřena dne 17. 1. 2017 smlouva o službě bezúročná rezerva, na základě které se banka zavázala umožnit žalované přečerpání zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala nepřečerpat povolený rámec a poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejdéle do jednoho roku od čerpání. Žalovaná povinnosti ze smlouvy nedodržela a dostala se do nepovoleného záporného zůstatku. Banka přistoupila dne 11. 5. 2020 k okamžitému zesplatnění dlužné částky. Poskytnutý úvěr ve výši 1 000 Kč se v souladu se smlouvou úročí úrokovou sazbou ve výši 21,9 %. Nárok byl smlouvami o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni. 2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 17. 1. 2017, akceptace návrhu smlouvy ze dne 17. 1. 2017, protokolu o převzetí a užívání kódů, ceníku produktů a služeb, všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se banka zavázala umožnit žalované přečerpání zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala nepřečerpat povolený rámec a poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejdéle do jednoho roku od čerpání. Dle výpisu z osobního účtu žalované tato přečerpala zůstatek běžného účtu o víc jak 1 000 Kč, když tuto částku nevrátila ve sjednané lhůtě. Dopisem ze dne 11. 5. 2020 banka ukončila oprávnění čerpat finanční prostředky a prohlásila vyčerpanou částku za okamžitě splatnou. Dopis byl podán k poštovní přepravě dne 12. 5. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2020 byla pohledávka banky postoupena [právnická osoba] a. s. a dopisem ze dne 28. 7. 2020 banka oznámila postoupení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2020 [právnická osoba] a. s. postoupila pohledávku žalobkyni a dopisem ze dne 16. 11. 2020 bylo postoupení oznámeno žalované. Dopisem ze dne 16. 11. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 16. 11. 2020. 4. V posuzovaném případě byla mezi bankou a žalovanou uzavřena smlouva o běžném účtu, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). V souladu s ustanovením § 2665 občanského zákoníku banka umožnila žalované čerpání peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu nebyl dostatek peněžních prostředků. Peněžní prostředky takto poskytnuté nebyly úročeny. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a banka vyzvala žalovanou k okamžitému splacení. Pohledávka byla v souladu s ustanovením [číslo] občanského zákoníku postoupena žalobkyni. V řízení nebylo prokázáno zaplacení žalované částky. Soud proto návrhu pro jistinu ve výši 1 000 Kč vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Soud žalobu zamítl pro úrok ve výši 21,9 % ročně z jistiny do zaplacení. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomnému účastníku poučení, aby označil důkazy k prokázání nároku na úrok ve výši 21,9 %. Tento úrok nebyl sjednán ve smlouvě, oprávnění jej požadovat nevyplývá ani z ostatních smluvních podmínek. Žalovaná pak k jeho zaplacení nebyla vyzvána ani ve výzvě k okamžitému splacení. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 74 %, když dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 soud vezme v úvahu výši příslušenství požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení rozsudku. Úrok 21,9 % ke dni vyhlášení rozsudku činí 430 Kč, zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činí 196 Kč. Žalobkyně požadovala celkem 1 626 Kč včetně příslušenství a měla úspěch pro částku 1 196 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 48 % (74 - 26 %) svých nákladů. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), jeden úkon právní služby ve výši 250 Kč (jednoduchá výzva k plnění), tři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 452 Kč, celkem náklady za právní zastoupení činí 2 602 Kč. Soud přihlédl k nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3859/17 ze dne 27. listopadu 2018, podle kterého jedním z požadavků spravedlivého procesu podle článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod je ten, aby u drobných nároků (jinak řečeno v bagatelních věcech) náklady na právní zastoupení účastníka advokátem nepřesahovaly zpravidla žalovanou částku, přičemž výjimky z tohoto požadavku jsou možné jen ve výjimečných a odůvodněných případech. Celkové odůvodněné náklady žalobkyně dle soudu činí 1 400 Kč (1 000 Kč náklady řízení a 400 Kč zaplacený soudní poplatek), 48 % z této částky činí 672 Kč a tuto částku přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.