1 C 56/2024-38 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částku 4 590 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 24. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. od 30. 3. 2023 do 30. 1. 2024 ve výši 4 590 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den , datum, se dostavila žalovaná a namítla, že před poskytnutím úvěru žalobkyně žádným způsobem neprověřila její úvěruschopnost a sama žalovaná byla v době poskytnutí úvěru ve finanční tísni a zatížena řadou dalších závazků. Uvedla, že je ochotna zaplatit částku 15 000 Kč, kterou od žalobkyně skutečně obdržela, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu. Ve prospěch poskytnuté částky dle svého vyjádření dosud ničeho neuhradila.3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , kopie osobních dokladů žalované, výplatní lístky za měsíce leden až březen , rok, , potvrzení o platbě, oznámení o zesplatnění z , datum, , předžalobní upomínku z , datum, včetně podacího lístku.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z předložené kopie občanského průkazu a ověřením jejího bankovního účtu /viz smlouva o úvěru, fotokopie dokladů občanského a řidičského průkazu, potvrzení o platbě z , datum, a potvrzení o platbě z , datum, /. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, žalovaná úvěr čerpala ve výši 15 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2024 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku dne téhož dne. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z výplatních lístků žalované za měsíce leden až březen , rok, . Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalobkyně, popř. jinými jejími závazky.6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se příjmy žalované zabývala, ale prokázala, že měla k dispozici její výdělky z pracovního poměru za 1. čtvrtletí roku , rok, . Nelze však přehlédnout, že jde o úvěr poskytnutý až v listopadu r. , rok, a nejedná se tedy o aktuální příjmy žalované, které by dokumentovaly její úvěruschopnost v době poskytnutí úvěru. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jejími výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 6 000 Kč představující sjednaný 40 % měsíční úrok, a co do částky ve výši 4 590 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel ze zjištění, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení výzvou zástupce žalobkyně odeslanou na její adresu dne 30. 1. 2024. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Poštovním podacím archem bylo prokázáno, že předžalobní vý