7 C 190/2024-63 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem a doplněním návrhu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 106 305,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru , hodnota, , dle které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč. Splacení úvěru bylo sjednáno v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek skládajících se z platby na jistinu a úrok, a to ve výši 2 170,76 Kč, obchodní úroková sazba byla ve výši 21,20 % ročně. Žalovaný úvěr načerpal , datum, v celé výši. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96měsíšních splátkách ve výši 2 170,76 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci počínaje 18. 3. 2022. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, žalobkyně mu zaslala oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 21. 7. 2023 a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 94 966,10 Kč (rozdíl mezi čerpáním ze strany žalovaného a úhradami připadajícími na dlužnou jistinu), obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 8 370,58 Kč ke dni zesplatnění pohledávky, úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného od 22. 7. 2023 do 31. 1. 2024 v částce 53,60 Kč (úrok v zákonné sazbě z částky jistiny do 30. 1. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného z jistiny 94 966,10 Kč za období od 22. 7. 2023 do 31. 1. 2024 v částce 215,52 Kč, poplatků předepsaných žalovanému ve výši částka 2 700 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací získaných od žalovaného, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru , hodnota, ze dne , datum, , výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, , všeobecných produktových podmínek účinných od , datum, , sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby a nepodnikatele platný od 1. 9. 2013, výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 7. 2023 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru , hodnota, , výše úvěru byla 100 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96měsíšních splátkách jistiny a úroků ve výši 2 170,76Kč počínaje dnem 18. 3. 2022, roční úroková sazba byla ve výši 21,20 % p. a., celková částky km zaplacení byla ve výši 211 789,27 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti z , datum, vyplývá, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši , hodnota, Kč, čistého měsíčního příjmu domácnosti , hodnota, Kč, bydlení v pronájmu, pracovní poměr na dobu neurčitou. Z potvrzení o výši příjmu byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , hodnota, Kč, v žádosti o úvěr žalovaný uvedl ke svým poměrům, že je ženatý, bydlí v pronájmu, vzdělání základní, pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem , hodnota, Kč a čistý měsíční příjem domácnosti , hodnota, Kč. Dle vyjádření žalobkyně, doložených výpisů, platební historie, amortizace, umořovací tabulky, platební historie žalovaný čerpal 100 000 Kč dne , datum, , uhradil 28 016,80 Kč. Ve výpise žalovaného za měsíc , Anonymizováno, 2022 je připsaná částka 100 000 Kč (čerpání úvěru), další připsané částky ve výši , hodnota, Kč a , hodnota, Kč (okamžitá úhrada) a , hodnota, Kč (klientský vklad), u výdajů je uvedeno okamžitá úhrada bez specifikace platby, konečný zůstatek byl , hodnota, Kč. V oznámení o zesplatnění ze dne 23. 7. 2023 žalobkyně oznámila, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání zesplatňuje úvěr ke dni 21. 7. 2023. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 2. 2. 2024 předaná téhož dne k poštovní přepravě.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru , hodnota, , jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně nehodnotila výdaje žalovaného, žádné doklady týkající se výdajů žalovaného neměla k dispozici (náklady na bydlení, služby související s bydlením), jeho faktické výdaje nebyly ověřovány. Rovněž nebyla ověřena příjmová stránka vztahující se k tvrzení o příjmu domácnosti ve výši 48 000Kč. Na základě takto nedostatečného hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.6. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést po