7 C 197/2022-148 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 850 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od , datum, do zaplacení, a to z titulu neuhrazeného nájemného za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu v rámci, které se žalobce zavázal přenechat žalované k dočasnému užívání trubkové lešení značky , Anonymizováno, a žalovaná se zavázala platit nájemné. Doba nájmu trvala od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014. Následně účastníci uzavřeli Dohodu o způsobu úhrady závazku a uznání závazku ze dne , datum, , ve kterém v bodě c) dohody žalovaná uznala co do důvodu a výše dluh vůči žalobci z titulu neuhrazeného nájemného za lešení ve výši 860 526 Kč. Žalovaná po uzavření dohody započala rozporovat nárok žalobce z předmětné dohody. Žalobce vůči žalované z procesní opatrnosti uplatnil část předmětného nároku ve výši 10 000 Kč z celkové částky 860 526 Kč v rámci soudního řízení vedeného pod sp. zn. , sp.zn., , vedeného u Okresního soudu v Lounech. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, sp. zn. , sp.zn., byl žalobci přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč z titulu neuhrazeného nájemného dle bodu c) dohody, které je ve zbývající části předmětem podané žaloby. Předmětem žaloby je tedy zbývající část nároku žalobce vyplývající z bodu c) dohody ve zbývající výši 850 526 Kč.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, a při jednání soudu dne , datum, vyslovila nesouhlas s podanou žalobou. Namítla, že dohoda o způsobu úhrady závazku a uznání závazku uzavřená účastníky , datum, byla vytvořena neplatně právním jednáním, na dohodu je třeba pohlížet jako na smlouvu nulitní, žalovanou k plnění nezavazující. K bodu c) dohody uvádí, že nedošlo-li k řádnému jednání obou stran právního vztahu, pouze k prohlášení strany jedné, zde věřitele a v procesním postaví žalobce, nemůže být takovýmto jednáním, které není jeho, žalovaná zavázána. Oprávněně pak byla předložena námitka promlčení žalobou uplatněné pohledávky, neboť ta vznikla mezi daty 1. 7. 2013 a 31. 1. 2014, přičemž žaloba byla podaná až v roce 2022. Má za to, je-li uzavřena dohoda o způsobu úhrady závazku a uznání závazku, je zapotřebí, aby veškeré její části, mají-li tu kterou stranu zavazovat, byly dohodnuty jednáním všech zúčastněných stran, zejména pak právním jednáním strany zavázané. Chybí-li právní jednání strany zavázané, obsahuje-li dohoda pouze prohlášení osoby oprávněné, byť strana zavázaná takovou dohodu podepsala, nemůže nést závazky, které sama nesjednala. Dále namítala, že nedojde-li k právnímu jednání stran k prodloužení lhůty k plnění, byť závazku existujícího, je strana zavázaná, která takovou dohodu neuzavřela, oprávněna k předložení námitky promlčení z titulu uplynutí lhůty, která prodloužena nebyla. Dále žalovaná poukázala, že faktura – daňový doklad zohledňující nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 mu do podání žaloby nebyla doručena, zejména tento daňový doklad byl vystaven žalobcem , datum, pod č. , hodnota, , a to se zcela chybným údajem, že k datu uskutečnění zdanitelného plnění došlo rovněž , datum, . Pokud by uvedené jednostranné jednání žalobce bylo považováno za konsensuální jednání obou stran, na jehož základě by došlo k uzavření dohody, potom by závazek žalobce vyúčtovat žalované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014, do podání žaloby nebyl splněn. Za situace, kdy jsou obě strany plátci DPH, bylo splněno pouze vystavení daňového dokladu a jeho doručení nájemci, tedy dokladování řádného platebního titulu. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání žalované, bylo to z důvodu nepřípustnosti, věcně právní stránka věci nebyla posuzována.3. Žalobce v podání ze dne , datum, odkázal na článek 3 dohody, dle kterého veškerá předešlá smluvní ujednání jsou v plném rozsahu nahrazena touto dohodou o způsobu úhrady závazku a uznání závazku a uzavřením této dohody o způsobu úhrady závazku a uznání závazku se předešlá smluvní ujednání v plném rozsahu ruší. Má tedy za to, že předmětná nájemní smlouvaz , datum, pro daný spor není relevantní, když právním titulem je předmětná dohoda z roku 2014. K příloze č. , hodnota, dohody z roku , hodnota, uvedl, že v této nejsou označeny žádné faktury, je zde uveden rozpad uznaného a dlužného nájemného ke dni podpisu dohody, připadající na jednotlivé měsíce od července , hodnota, do ledna , hodnota, , což představuje specifikaci uznaného dluhu. Strany v dohodě sjednaly, že žalovaná nejprve uhradí žalobci první část uznaného dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč, k čemuž došlo , datum, . Dále se dohodly, že po této úhradě, tedy po roce , hodnota, , žalobce vyfakturuje žalované druhou část dluhu ve výši 860 526 Kč, což dle dohody udělal, a to na základě faktury č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 12 100 Kč včetně DPH (pravomocně přiznáno odvolacím soudem Krajského soudu v Ústí nad Labem) a na základě faktury č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 848 426 Kč včetně DPH, nárokovanou v tomto řízení, která má stejný skutkový i právní stav jako judikoval Krajský soud v Ústí nad Labem. O nároku žalobce co do základu a části 12 100 Kč bylo rozhodnuto ve věci pod sp. zn. , sp.zn., , odvolací soud pravomocně rozhodl a uznal nárok v jeho základu jako oprávněný. Stejný skutkový a právní stav sdílí zbývající část nároku ve výši 848 426 Kč. Pokud je namítána nesprávnost daňového dokladu, žalobce má za to, že je uvedeno dostatečné a nesporné označení předmětného plnění. Namítá, že otázka náležitostí daňového dokladu není předmětem sporu a námitka žalované je tak nedůvodná. Dle doručenky, předložené soudu, je zřejmé, že faktura č. , hodnota, byla doručena žalované dne , datum, a dále emailem žalobce z , datum, , jehož přílohu tvořila uvedena faktura. Podáním ze dne 25. 3. 2024 žalobce namítal, že pro dané řízení tvrzení žalované k zákonu o DPH není pro meritum věci relevantní. Žalovaná učinila za nesporné, že na předmětnou dohodu navazující daňový doklad č. , hodnota, obdržela a že ho jako sporný žalobci vrátila. Podstatné je, že žalovaná daňový doklad obdržela. Setrval na svém tvrzení, že ve věci pod sp. zn. , sp.zn., se soud zabýval stejným nárokem, jako je nárok v této projednávané věci. Stejný nárok v původní výši 860 526 Kč je zčásti 10 000 Kč pravomocně přezkoumán v rámci řízení pod sp. zn. , sp.zn., ve spojení s řízením pod sp. zn. , sp.zn., vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem a ve zbývající části je uplatněn v tomto řízení. Krajský soud nárok explicitně přiznal a posoudil také, že nárok není promlčený. Zdůraznil, že k doplacení závazku uznaného pod čl. I písm. a) dohody došlo , datum, . Následně započala běžet čtyřletá promlčecí doba, která neskončila dříve než , datum, . Daňový doklad č. , hodnota, ze dne , datum, je vystaven daleko před , datum, , námitka promlčení se tak neuplatní, což ostatně judikoval Krajský soud v Ústí nad Labem. K podáním žalované s daty 19. 3. 2024 (žádost o sdělení), 2. 4. 2024 (replika žalované), 9. 4. 2024 (doplnění repliky žalované) a 11. 4. 2024 (sdělení soudu) žalobce namítá, že tímto postupem žalovaná sleduje oddálení rozhodnutí soudu ve věci samé. Jedná se však o spor ve svém základu již pravomocně přezkoumaný odvolacím soudem. Nesouhlasí s názorem žalované, že nárok žalobce musí být před uzavřením dohody o narovnání doložen řádně vystaveným dokladem, ve svých podáních žalovaná opakuje závěry, které již uvedla. V podání z , datum, žalovaná bere zpět své tvrzení, že v případě faktury č. , hodnota, na 10 000 Kč plus DPH se jedná o „zbytek plnění na fakturu /daňový doklad č. , hodnota, “. Dále argumentuje, že závazek žalované ve vztahu k této částce zanikl splněním, tento argument neodpovídá skutečnosti a byl by v rozporu s dosavadními zjištěními příslušných soudů. V dohodě z roku 2014 strany sjednaly, že žalobce vyfakturuje částku 860 526 Kč až po úhradě závazku ve výši 1 810 631 Kč, což žalobce v souladu s tímto ujednáním učinil. Strany se platně dohodly na jednoznačné splatnosti, otázka DPH není předmětem tohoto sporu. Dovozovat neplatnost dohody z roku , hodnota, z hlediska otázky DPH je nemožné. Faktura č. , hodnota, ze dne3. 9. 2019 na částku 12 100 Kč včetně DPH (pravomocně přiznaná odvolacím soudem Krajského soudu v , adresa, ) a faktura č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 848 426 Kč včetně DPH nárokovaná v tomto řízení, má stejný skutkový i právní stav, jak judikoval Krajský soud v , adresa, , celková částka je pak 860 526 Kč.4. Žalovaná v dalších sděleních soudu uvedla, že pokud by pohledávka žalobce za žalovanou ve vztahu k období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 neměla být k datu podání žaloby promlčena, což se nedomnívá, bylo nesprávně zúčtování plnění ze strany žalobce provedeno daňovým dokladem, neboť k tomuto datu žádné zdanitelné plnění ve prospěch žalované nerealizoval. Pokud se týká údajů uvedených žalobcem v příloze č. , hodnota, dohody, obsahuje údaj