7 C 62/2021-417 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým bys soud určil, že jednání, kterým žalovaná rozvázala pracovní poměr s žalobkyní listinou označenou „výpověď daná zaměstnavatelem dle ustanovení § 52 písm. c) ze dne 26. 11. 2020 je neplatné. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně je zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , ve znění pozdějších dodatků. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici operátora výroby v období od 1. 10. 2014 do 31. 3. 2017, v období od 4/2017–7/2017 byla zařazena na pracovní pozici team leader, v období od 8/2017–10/2018 byla zařazena na pracovní pozici interní trenér – tréninkové centrum , Anonymizováno, , dále v období od 11/2018 – dosud byla zařazena na pracovní pozici koordinátor vzdělávání – personální oddělení. Žalovaná přípisem ze dne 26. 11. 2020 označeným jako „Výpověď daná zaměstnavatelem dala žalobkyni výpověď z důvodu dle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, neboť dne , datum, měl zaměstnavatel v souvislosti s dopady virulentní nákazy COVID -19 přijmout rozhodnutí o organizační změně zaměstnavatele spočívající ve snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, kdy v důsledku tohoto rozhodnutí se žalobkyně stala nadbytečnou. Pracovní poměr měl tak skončit dne 31. 1. 2021, po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby. Přípisem ze dne 14. 12. 2020 se u žalované domáhala neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí, nejsou naplněny zákonné důvody, zejména pak není naplněn výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) ZP, a dále že rozhodnutím žalované není od počátku rozhodnutí o organizačních změnách sledován cíl zvýšení efektivnosti práce, nýbrž předstírání organizačních opatření ze strany žalované se záměrem zastřít své skutečné záměry, a to zastřít a eliminovat možnost skončení pracovního poměru z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce pro onemocnění nemocí z povolání (tj. výpovědní důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. d) ZP), kdy v této situaci pak ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 ZP náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. V přípise dále uplatnila svůj nárok na pokračování v zaměstnávání, případně vyplácení náhrady mzdy ve smyslu ustanovení § 69 ZP. Ke dni , datum, byla žalobkyni uznána Klinikou pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v , adresa, nemoc z povolání s diagnózou alergická rýma, diagnóza , hodnota, , nemoc z povolání byla klasifikována v návaznosti na nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, kapitola III. Položka 10 – , Anonymizováno, a , anonymizováno, kdy nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána expozice prachu nebo plynných látek s alergizujícími nebo iritujícími účinky. Dle závazného vyjádření KHS , adresa, kraje ze dne , datum, bylo ověřeno, že žalobkyně vykonávala práci, při které byly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání, na základě tohoto kladného vyjádření KHS byla uznána nemoc z povolání se shora uvedenou diagnózou. Žalobkyni bylo doporučeno dodržovat antialergický režim, tj. vyhýbat se prostředí, kde by mohlo dojít k vyprovokování astmatického záchvatu a alergické reakce – tj. dráždivé látky, nepříznivé klimatické podmínky, zvýšená zátěž, prašné prostředí, kdy Žalobkyně nesmí přijít do styku s izokyanáty, bylo stanoveno, že při pracovním zařazení žalobkyně musí zaměstnavatel respektovat tato omezení. Lékařský posudek o uznání nemoci z povolání napadla žalovaná návrhem na přezkoumání lékařského posudku, vedené řízení před Magistrátem hlavního města , adresa, , pod č.j. , sp.zn., , které dosud nebylo pravomocně skončeno. S ohledem na uvedené zdravotní komplikace byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, , její zdravotní stav je natolik vážný, že alergická projevuje i mimo prostředí výroby, tj. v prostoru kanceláří, což bylo zjištěno i při šetření KHS , adresa, . U žalované opakované rozporovala pracovní podmínky, kdy opakovaně při návštěvách prostorů zaměstnavatele došlo ke zhoršení jejího stavu, a dále s ohledem na skutečnost, že by u žalované při výkonu zaměstnání měla přicházet do pracovního prostředí, v němž posuzované vznikla nemoc z povolání, a v celém pracovním prostředí se dostává do kontaktu s faktory, které zhoršují její zdravotní stav a které vyvolaly u žalobkyně. nemoc z povolání. Tyto zdravotní komplikace byly opakovaně shledány ošetřujícími lékaři. V případě žalobkyně je nutné posuzovat, zda byla práce, kterou pro žalovanou vykonávala, pro ni vhodná vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu ke dni doručení výpovědi. Žalobkyně u zaměstnavatele byla zařazena v době doručení výpovědi na pozici koordinátor vzdělávání – personální oddělení. Žalobkyně namítala, že pracovní podmínky a pracovní zařazení nejsou pro ni vhodné vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu (alergické rýmy), kdy jí byla stanovena povinnost dodržovat antialergický režim. Ke zhoršení zdravotního stavu u žalobkyně dochází i v domácím prostředí, kdy je žalobkyně pod několikerou medikací. Ke dni doručení výpovědi nebyla schopna konat práci „koordinátor vzdělávání – personální oddělení“ pro nemoc z povolání v kombinaci s nemocí. Kdyby nedošlo u žalované k přijetí rozhodnutí o organizační změně ze dne 20. 11. 2020 spočívající v ponížení počtu zaměstnanců na blíže nespecifikovaných pracovních pozicích, musela by být žalobkyně s největší pravděpodobností převedena na jinou práci, pro ni zdravotně vhodnou, případně by muselo dojít k rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. d) ZP. K způsobilosti žalobkyně k výkonu práce byl dne , datum, vydán lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci bez č. identifikačního, dle kterého byla žalobkyně uznána zdravotně způsobilá s podmínkou, že prostředí nesmí obsahovat faktory zhoršující zdravotní stav pacientky. Žalobkyně podala návrh na přezkoumání, Krajský úřad , adresa, rozhodů pod č.j. , sp.zn., ze dne , datum, a napadený lékařský posudek zrušil. Namítala, že dle žalobkyně dle popisu práce bylo mimo jiné provádění exkurzí, prohlídek závodu apod. kde by byla bývala byla jednoznačně vystavena expozici izokyanátů, jejichž kontakt byl žalobkyni výslovně ošetřujícími lékaři a klinikou pracovního lékařství zakázán. Namítala, že žalovaná přijala rozhodnutí o organizační změně, tj. den , datum, a v dnech nejblíže navazujících docházelo k aktivnímu náboru nových zaměstnanců, a to ať již přímých či nepřímých. Primárními pracovními úkoly žalobkyně byl právě nábor nových zaměstnanců, přímých i nepřímých, jejich zaškolení a péče o ně. Žalobkyně neshledává příčinnou souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a přijatými organizačními změnami. Pokud jde o rozhodnutí žalované o organizačních změnách, je nutné podotknout, že z výpovědi ani ze sdělení žalované při předávání výpovědi není patrné, kdy nastala účinnost přijatých organizačních změn. Výpověď z pracovního poměru je pak neplatná, jestliže by na jejím základě měl pracovní poměr účastníků skončit dříve než v pracovní den předcházející dni, v němž nastala účinnost organizačních změn. Z rozhodnutí žalované o organizačních změnách taktéž nevyplývá, které z pracovních úkolů žalobkyně nejsou pro žalovanou v dalším období vůbec nebo v původním rozsahu potřebné.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , ve znění pozdějších dodatku, nejprve jako operátor výroby, následně jako team leader, interní trenér a naposledy jako koordinátor vzdělávání – personální oddělení. Dne , datum, přijala žalovaná jako zaměstnavatel rozhodnutí o organizační změně, na jehož základě došlo s účinností k , datum, ke zrušení některých pracovních pozic u žalované, celkem se jednalo 11 pracovních pozic, přičemž jednou z nich byla pozice „learning coordinator/koordinátor vzdělání“, na níž pracovala žalobkyně. Žalobkyně stala pro žalovanou s účinností k , datum, nadbytečnou ve smyslu ustanovení § 52 odst. c) zákoníku práce. Pracovní pomře žalobkyně byl ukončen výpovědí danou zaměstnavatelem dle ustanovení § 52 odst. c) zákoníku práce. Pracovní poměr žalobkyně skončil 31. 1. 2021, organizační rozhodnutí nabylo účinnosti následující den po skončení pracovního poměru, skončení pracovního poměru bylo v příčinné souvislosti s organizačním rozhodnutím. Žalovaná již v průběhu dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně, která trvala od , datum, do , datum, , zjistila, že pracovní pozice, kterou zastávala žalobkyně je pro žalovanou nepotřebná, na této pozici nikdo po celou dobu pracovní neschopnosti žalobkyně nepracoval. Když se pak ve snaze zvyšovat efektivitu práce v krizovém období, kdy automobilový průmysl zasáhla pandemie Covid-19, rozhodovalo, které pracovní pozice zrušit, bylo jen logickým krokem, že jednou ze zrušených pracovních pozic byla pozice žalobkyně. Ohledně náboru nových zaměstnanců i po skončení pracovního poměru s žalobkyni, tento fakt je zcela irelevantní, neboť žalovaná