9 C 147/2024-20 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 21 000 Kč a částku 2 055 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 20. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokuta v částce 2 055 Kč.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 12. 2024, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se jednání nezúčastnil, když mu předvolání bylo doručeno vhozením do poštovní schránky dne 3. 12. 2024. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3. o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.3. Po provedeném dokazování bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu, když tato fotokopie byla soudu také doručena včetně kopie řidičského průkazu a ověřením jeho bankovního účtu. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , právnická osoba, . ze dne 15. 7. 2024 má soud za prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 15 000 Kč, a to dne 25. 1. 2023. Z listiny zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 40 048 Kč jako dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ke dni 27. 5. 2023. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.4. K tvrzení žalobkyně, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného soud provedl důkaz pouze předloženým výpisem z účtu žalovaného za období říjen 2022 až leden 2023, ze kterého plyne, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky zřejmě ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v rozpětí od cca 24 000 do 35 000 Kč s tím, že výběry z tohoto účtu dalece převyšují příjmy z této činnosti, dále že 19. 1. 2023 obdržel půjčku ve výši 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . a na účet byla připsána jedna jednorázová platba, kterou si žalovaný zřejmě převedl z jiného účtu, a to dne 11. 11. 2022 ve výši 222 093 Kč.5. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici doklady o pohybech na účtu žalovaného v období od října 2022 do ledna 2023, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, nejsou nijak prokázány výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaný má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ho týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala jeho závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů, které navíc v tomto případě bylo možno pouze zjistit z výpisu z účtu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč tedy částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a současně uložil žalovanému vrátit tuto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbývajícím rozsahu byl nucen žalobu zamítnout, a sice ohledně kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 6 000 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení a ohledně kapitalizované smluvní pokuty ve výši 2 055 Kč.15. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci toliko částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokátka sídlem , adresa, .16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 923 Kč, pro nepřiměřenou výši smluvního úroku nebyl elektronický platební rozkaz vydán, důsledně tomu soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 77 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního s