9 C 191/2024-18 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 470,64 Kč příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o bankovních službách na základě které se žalobkyně zavázala pro žalobkyni zřídit a vést běžný účet v české měně číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala k dodržování smluvních a obchodních podmínek. Mezi účastníky byla následně dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru kontokorentního typu na základě které měla žalovaná možnost čerpat finanční prostředky do záporného zůstatku na svém běžném účtu až do smluveného limitu 20 000 Kč a současně se zavázala takto vyčerpané částky žalobkyni řádně a včas vrátit společně s příslušnými poplatky a úroky. Žalovaná se v průběhu smluvního vztahu dostala do prodlení s řádným plněním svých závazků, když zcela vyčerpala úvěrový limit, který však ani po následných upozorněních ze strany žalobkyně řádně nedorovnala. Uvedené mělo za následek, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru dne , datum, a následně ke dni 16. 6. 2023 zrušila žalované běžný účet as záporný zůstatek z něj převedla na samostatný účet pohledávek. Současně žalovanou vyzvala, aby záporný zůstatek ve výši 22 470,64 Kč bez prodlení dorovnala, což žalovaná neučinila ani z části a zůstala tak v prodlení se zaplacením celé uvedené částky. Pro případ porušení smluvních podmínek byla smluvena úroková sazba z nedorovnaného debetu na účtu ve výši 25 % ročně, kterou však žalobkyně v tomto případě nárokuje pouze ve výši 10,25 % ročně a dále zákonný úrok z prodlení, obojí z částky jistiny ve výši 22 470,64 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po zrušení běžného účtu a převedení debetu na účet pohledávek. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětné smlouvy uzavřela jako osoba samostatně výdělečně činná, vznikl současně žalobkyni nárok na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1 200 Kč podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná své závazky ani z části neuhradila ani po zaslané předžalobní výzvě ze dne 20. 2. 2024, nezbylo žalobkyni než se svých nároků domáhat soudní cestou3. K nárokům samotným, které jsou uplatněny v žalobě, se žalovaná po celou dobu řízení žádným způsobem nevyjádřila.4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o účtu podle § 2662 a násl. o.z. a smlouvy o úvěru podle § 2395 a následující o.z. dne , datum, na základě kterých se žalobkyně zavázala pro žalovanou, v rámci její podnikatelské činnosti, zřídit a vést běžný účet, ke kterému byla následně smluvena možnost přečerpání finančních prostředků do záporného zůstatku formou kontokorentního úvěru do stanoveného limitu 20 000 Kč. Soud má dále za prokázáno, že žalovaná poskytnutý úvěrový rámec zcela vyčerpala, nicméně s řádným vrácením se dostala do prodlení, když úvěrovou částku ani po následných výzvách nedorovnala, a to včetně příslušných poplatků a smluvených úroků. Žalobkyně poté využila svého smluvního oprávnění, od úvěrové smlouvy odstoupila a účet žalované zrušila ke dni 16. 6. 2023 a vzniklý záporný zůstatek ve výši 22 470,64 Kč převedla na evidenční účet pohledávek. Požadované příslušenství má soud rovněž za oprávněné, neboť vyplývá jednak ze smluvních ujednání – smluvní úrok ve výši 10,25 % ročně a jednak z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. – zákonný úrok z prodlení, přičemž z § 3 uvedeného nařízení vlády vyplývá rovněž požadavek na minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť žalovaná ve smluvním vztahu vystupovala jako podnikatel. Skutečnost, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni nezaplatila ani z části má pak soud za prokázánu ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů za situace, kdy žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila a proti žalovaným nárokům nevznesla žádné relevantní námitky, kterými by nároky žalobkyně zpochybnila a kterými by se soud musel, v rámci hodnocení oprávněnosti nároků žalobkyně, zabývat. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem má soud za to, že žalovaná žalobkyni dluží částky výše uvedené a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 2 352 Kč, což tvoří odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a zaplacený soudní poplatek 900 Kč, přičemž při stanovení způsobu výpočtu nákladů řízení vycházel z aplikace ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru a činí opakované návrhy ve skutkově i právně obdobných věcech.