1 C 19/2025-67 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 38 332,38 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl čerpat úvěr až do výše 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 19,4 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 198 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení a žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné částky a následně úvěr zesplatnila. Ke dni 14. 9. 2023 činil dluh žalovaného vůči žalobkyni částku 41 032,81 Kč, z toho na jistině částku 36 950,22 Kč, na smluvních úrocích částku 2 630,36 Kč, na úrocích z prodlení částku 70,07 Kč, na poplatcích 1 382,16 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného z příjmu ve výši , hodnota, Kč, výdajů, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši , hodnota, Kč. Platební kapacita vypočtená systémem pak činila , hodnota, Kč. Žalovaný byl bez negativních informací ohledně zadluženosti. Žalobkyně provedla kontrolu interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, kontrolu DB neplatných dokladů, insolvencí apod. Dále bylo ověřeno, že účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalovaný ve prospěch pohledávek žalobkyně uhradil celkem 5 459,83 Kč.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, předsmluvních informací, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , záznamu o podpisu klienta, výpisu z účtu, obchodních podmínek, sazebníku, historie úvěru soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr do výše 40 000 Kč, přičemž sjednaná výše úrokové sazby činila 19,40 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48 měsíčních anuitních splátkách po 1 198 Kč vždy k 14. dni v měsíci. Dle obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení v případě, že klient bude v prodlení se splacením jakkoli částky vůči žalobkyni, když předtím žalobkyně zašle klientovi upomínku a poskytne lhůtu 30 dnů k zaplacení dlužné částky. Dle historie úvěru a přehledu splátek úvěr byl vyčerpán v plné výši dne 22. 12. 2022 a nebyl řádně splácen. Žalovaný zaplatil celkem 5 459,83 Kč a poslední částka byla uhrazena dne 22. 5. 2022 ve výši 550 Kč. Nesplacený zůstatek činil částku uvedenou v žalobě. Žalobkyně předložila několik výzev, kterými byl žalovaný upozorněn na dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta k zaplacení. Dopisem ze dne 16. 9. 2023 podaným dle doručenky téhož dne k poštovní přepravě prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 14. 9. 2023. Dopisem ze dne 11. 7. 2024 podaným dle podacího listu téhož dne k poštovní přepravě byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobce do 7 dnů od odeslání výzvy. Z informací předložených žalobkyní k prověřování úvěruschopnosti (zejména z informace CBCB) nebyly u žalovaného zjištěny řádné negativní informace. Dle výpisů z účtu měl žalovaný nepravidelné příjmy, kdy příjem od pravidelného poskytovatele , právnická osoba, . nebyl ve stabilní výši. Pokud jde o výdaje, z výpisů z účtu vyplývalo, že měl např. v květnu, červnu, červenci a srpnu 2022 zůstatky, které nedosahovaly výše splátky nyní posuzovaného úvěru, v listopadu 2022 žalovaný čerpal další dva úvěry po 20 000 Kč.4. Z vnitřního informačního systému ISAS soud zjistil, že žalobkyně podala na žalovaného další žaloby, a to z důvodu nesplácených úvěrů, kdy celkem na základě čtyř smluv o úvěru uzavřených před smlouvou o úvěru v této věci v listopadu a prosinci 2022 poskytla žalovanému celkem 80 000 Kč.5. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly v krátké době před poskytnutím tohoto úvěru poskytnuty žalobkyní tři úvěry v celkové výši 60 000 Kč, z výpisů z účtu žalovaného bylo zjevné, že nemá příjem ve stabilní výši a běžný zůstatek na účtu nedosahuje výše splátek k úhradě všech poskytnutých úvěrů. Na základě žalobkyní předložených důkazů vznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně se pak k jednání nedostavila a jiné důkazy neoznačila. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč a žalovaný zaplatil 5 459,83 Kč, soud určil bezdůvodné obohacení ve výši 34 540,17 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor ohledně možnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. I když je smlouva neplatná, tak žalovaný byl v předžalobní výzvě, jejíž odeslání bylo prokázáno, vyzván k vrácení dlužné částky. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala celkem 45 772 Kč a měla úspěch pro částku 34 540 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 50,92 % % (70 % - 30 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přizn