1 C 35/2025-55 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 35 570 Kč s příslušenstvím, na základě tvrzení, že jí žalovaná tuto částku dluží dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále i jen „Smlouva o úvěru“). Uvedla, že na základě této smlouvy byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se Smlouvou o úvěru poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč a to tak, že částku 27 500 Kč poukázala na účet žalované uvedený ve smlouvě a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele smlouvy jako provizi. Žalovaná byla zavázána poskytnutý úvěr vrátit včetně dohodnutých úroků v celkové výši 46 000 Kč, a to v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 6. 2024. Před uzavřením smlouvy prostředky na dálku uhradila žalovaná verifikační platbu ve výši 1 Kč a za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik připsání této platby na účet žalobkyně č. , č. účtu, , když k tomuto došlo dne , datum, . Žalovaná však neuhradila ničeho a žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila 27. 8. 2024. Následně byla žalovaná celkem 3x upomínána a v této souvislosti žalobkyně požaduje uhradit účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč, tj. 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalovaná částka sestává z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč a zesplatněné částky jistiny ve výši 28 564 Kč, přičemž částka 3 449 Kč zahrnuje úroky ve výši 2 013 Kč a dluh na jistině (úmor) ve výši 1 436 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplatit úrok z úvěru a to ve výši sjednané ve smlouvě, tj. 27,28 % p.a. ode dne zesplatnění úvěru do 26. 11. 2024. V souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru po 90 dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně žádá smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení. Částka ve výši 2 013 Kč je úrokem, který žalovaná dlužila ke dni zesplatnění úvěru. Částka 300 Kč je požadována za odeslané upomínky (3x 100 Kč). Dále žalobkyně žádá zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení se zaplacením tří měsíčních splátek (3x 499 Kč). Na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně žádá žalobkyně částku 1 760 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru z částky 32 013 Kč, tedy za dobu od 28. 8. 2024 do 21. 10. 2024.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Platební rozkaz se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované a byl proto zrušen. K jednání nařízenému na den , datum, se žalobkyně nedostavila, svoji neúčast řádně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila a svoji neúčast nijak neomluvila, ač jí předvolání k jednání a žaloba byly doručeny na adresu jejího bydliště uvedenou v evidenci obyvatel dne 14. 4. 2025 uložením. Soud proto projednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující.3. V projednávané věci soud zjistil ze smlouvy o úvěru uzavřené prostředky na dálku ze dne , datum, , že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě č.ú. , č. účtu, . Žalovaná se ve zavázala zaplatit předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové, tedy celkem částku ve výši 46 000 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy do každého 20.tého dne daného měsíce na účet žalobkyně. Z článku IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru vyplývá, že účastníci sjednali pro případ porušení smlouvy ze strany žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. Z bilance smlouvy je patrno, že žalovaná neuhradila ve prospěch poskytnutého úvěru ničeho a ten byl proto písemným oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 27. 8. 2024 zesplatněn. Ze zprávy peněžního ústavu , banka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet žalované č. , č. účtu, došla v měsíci květnu 2024 od žalobkyně částka 27 500 kč. Žalobkyně předložila nepodepsaná čestná prohlášení spotřebitele z , datum, , z nichž vyplývá, že u žalované nejsou dány podmínky úpadku ani hrozícího úpadku a současně se uvádějí měsíční výdaje související s bydlením ve výši , hodnota, Kč a splátky úvěrů ve výši , hodnota, Kč. Z výpisu z účtu žalované ze dne , datum, vyplývá zjištění, že za dobu od 11. 4. 2024 do 30. 4. 2024 bylo na účet připsáno , hodnota, Kč a odepsáno , hodnota, Kč. Zůstatek na účtu činil , hodnota, Kč. Z ústřižků poštovních poukázek soud zjistil, že důchod žalované činil , hodnota, Kč. Výše výdajů na bydlení je doložena čestným prohlášením syna žalované z , datum, v částce , hodnota, Kč. Z výstupu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že ke dni9. 5. 2024 nebyla žalovaná v insolvenci. Z těchto údajů vychází závěry žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka, kdy ohledně výdajů žalované je vycházeno z životního minima v částce , hodnota, Kč, se závěrem, že nezabavitelná částka činí , hodnota, Kč a úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena pozitivně.4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud nemohl poskytnou nepřítomné žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů k prověřování úvěruschopnosti. Žalobkyně faktické ostatní životní výdaje (mimo náklady na bydlení a splátky úvěrů) od povinného nezjišťovala a vycházela z částek životního minima. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná fakticky čerpala finanční hotovost ve výši 27 500 Kč, když částka 2 500 Kč nebyla vyplacena žalované (odměna za zprostředkování úvěru.) Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil dle obsahu spisu částkou 27 500 Kč, když nevyšlo najevo, že by žalovaná ve prospěch pohledávky plnila. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. V řízení pak nebyl prokázán spor o době plnění, která odpovídá možnostem žalované jako