1 C 62/2025-100 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech dne , datum, žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 486,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, jako původní věřitel postoupila společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , Adresa žalobkyně, , IČ , IČO, , jako postupníku a novému věřiteli pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným , datum, s tím, že vyčerpaný úvěr měl být splacen do 25. 4. 2024. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálku. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet a provedl jeho lustraci v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Zabýval se též jeho příjmy a výdaji, když shledal, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný celkem vyčerpal částku 66 486,01 Kč, která měla být zaplacena do 25. 4. 2024. Podáním ze dne 6. 11. 2024 žalobkyně upřesnila, že žalovaný v období od 28. 8. 2023 vyčerpal finanční prostředky z poskytnutého úvěru ve výši 43 556 Kč a uhradil celkem 13 478,38 Kč. Uplatněná pohledávka zahrnuje jistinu ve výši 39 993,73 Kč, náklady na upomínky 750 Kč ( 3x 250 Kč ) a úrok za období čerpání úvěru ve výši 25 742,28 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu úroku za období od 26. 4. 2024 z částky 25 742,28 Kč a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 66 486,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 743,73 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení. Následně byl platební rozkaz zrušen z důvodu nedoručení žalovanému. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, k němuž se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil a neúčast neomluvil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno v souladu s ust. § 50m o.s.ř. Soud pro ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ne základě listinných důkazů založených ve spise.3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , která není podepsána žalovaným. Z textu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se měl zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s tím, že maximální úvěrový limit činí 40 000 Kč. První čerpání úvěru činilo 11 000 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně. Klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. V případě čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč činí celková splatná částka 71 838,95 Kč. Z přehledu čerpání a plateb, informací o platbách, bylo zjištěno, že žalobkyně postupnými platbami poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 43 556 Kč v době od 28. 8. 2023 do 20. 11. 2023. Ze zprávy , banka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného. Dopisem ze dne , datum, vyrozuměl žalovaného předchozí věřitel o tom, že pohledávku postoupil žalobkyni. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky dopisem ze dne 13. 5. 2024, který byl téhož dne odeslán dle poštovního podacího lístku na adresu žalovaného. Žalovaný byl vyzván, aby postoupenou pohledávku uhradil do tří dnů od doručení.4. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se žalovaný měl zavázat k vrácení poskytnuté částky 43 556 Kč do 25. 4. 2024 a k zaplacení úroku. Z nepodepsané smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nebylo možno učinit jednoznačný závěr o obsahu vzájemných ujednání smluvních stran, z nichž se nároky žalobkyně odvíjejí a žádným důkazem nebylo prokázáno, že se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli poskytnutou částku ve lhůtě uváděné žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 13 478,38 Kč. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby soud předcházel vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit při jednání ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o.s.ř.. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil předložené znění smlouvy o úvěru, z něhož žalobkyně své nároky odvozuje. Zprávou , banka, . bylo prokázáno, že částky v celkové výši 43 556 Kč byly právním předchůdcem žalobkyně placeny na účet žalovaného. Žalovaný se k jednání nedostavil a jiný důvod plnění neoznačil. Soud se zabýval i tím, zda lze nárok či jeho část žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu, a to jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud proto shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 30 077,62 Kč a uložil mu proto povinnost k zaplacení této částky včetně úroku z prodlení počínaje dnem 19. 5. 2024, když vycházel z data doručení předžalobní výzvy zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2024. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 13. 5. 2024. Má se za to, že doručena byla 16. 5. 2024, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 3 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 19. 5. 2024 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byl v řízení převážně úspěšný žalovaný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Lhůtu k zaplacení nároku soud stanovil třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.