11 C 93/2025-35 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala Okresnímu soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 109 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 10 500 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , který měl být splacen nejpozději do 19. 6. 2023. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky. Žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobním údajů. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy zasláním verifikačního kódu ve formě SMS. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 10 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 298,32 Kč a úrok ve výši 310,68 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a nežádala o odročení. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, , potvrzení o platbě, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzvu k úhradě ze dne 20. 9. 2024 včetně podacího lístku. Smlouva o úvěru je formulářem, který neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného. Z textu vyplývá, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 500 Kč na dobu 25 dnů. Dle potvrzení o platbě a informace , právnická osoba, . byla dne , datum, z účtu žalovaného zaslána částka 0,01 Kč na účet žalobkyně a částka 10 500 Kč zaslána z účtu žalobkyně na shora uvedený účet žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Dopisem ze dne 20. 9. 2024, podaným téhož dne k přepravě, původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení žalované pohledávky žalobkyni a žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do tří dnů. Dle informace o sledování zásilky byla výzva doručena žalovanému dne 23. 9. 2024.4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 10 500 Kč původním věřitelem na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud se proto nezabýval posuzováním platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 9. 2024. Žalovanému byla výzva k plnění zaslaná dne 20. 9. 2024, doručena dne 23. 9. 2024 a žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 26. 9. 2024. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o zaplacení částky 15 109 Kč s příslušenstvím měla žalobkyně úspěch pouze cca v rozsahu 61 %, když dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 2717/08 soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala celkem 19 679 Kč včetně příslušenství a měla úspěch pro částku 12 019 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 22 % (61 % - 39 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 389 Kč, tj. 22 % z celkových nákladů ve výši 1 768 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po 300 Kč a dva režijní paušály po 100 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 14 b) za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů neplnil.6. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když žalovaný měl dostatek času žalovanou pohledávku uhradit.