12 C 3/2025-26 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o revolvingovém úvěru. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne , datum, částku 16 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, . Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů, a to z výpisu z účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, ., dle kterého byla žalovanému na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, zaslána částka 16 000 Kč, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne , datum, . Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, .4. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, Kč pod VS , var. symbol, .5. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 16 000 Kč pod VS , var. symbol, . Ze zprávy , právnická osoba, . bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soudu tato smlouva nebyla předložena.6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.7. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný neuhradil. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 12. 5. 2025 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 13. 5. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 14. 5. 2025 do prodlení.8. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.9. Ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 17. 6. 2024 do 13. 5. 2025 a úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).