14 C 34/2025-23 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o elektronických komunikacích, a to dne , datum, smlouva číslo:, hodnota, , když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací. Žalobkyně v žalobě řádně specifikovala jednotlivá vyúčtování, na základě, kterých požaduje zaplacení výše uvedené částky.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z výše uvedené smlouvy má soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena řádně a žalobkyně v žalobě řádně specifikovala předmět této smlouvy i jednotlivá vyúčtování, které jsou v souladu s listinami založenými ve spise.4. Ze všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí, které jsou součástí předmětné smlouvy, se podává, že pokud to umožní provozní podmínky konkrétní služby, je žalovaný oprávněn prostřednictvím Sítě a technicky způsobilého koncového zařízení příkazy k provedení převodů peněžních prostředků. Účastníkům je pak platební transakce vyúčtována v rámci vyúčtování Ceny za služby.5. Podle §3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smluvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které žádost výslovně odkazuje. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly provedeny platební transakce, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaná povinna uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Protože žalovaná neuhradila předmětné částky vyplývající z jednotlivých vyúčtování, nezbylo soudu než žalobě v plném rozsahu vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 093,94 Kč sestávající za každý ze tří úkonů uvedených v § 14b odst. 1 písm. b) bod 2 (3x 300 Kč) včetně tří režijních náhrad po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení v částce 7 479,20 Kč, když v tomto případě se jednalo o formulářovou žalobu a soud by se tak dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.