17 C 99/2025-65 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 8. 11. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 39 463,90 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dne , datum, smlouvu o úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , na základě níž mohl žalovaný čerpat překlenovací účelový úvěr až do výše 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 6,39 % ročně a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 870 Kč. Měsíční pojistné činilo 70 Kč. Jelikož úvěr byl účelově určen, žalovaný se ve smlouvě zavázal k předložení dokladů prokazující realizaci poskytnutých prostředků za sjednaným účelem, a to ve lhůtě do 22. 7. 2023. Tato povinnost byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dále nesplnil povinnost předložit do 22. 7. 2023 doklady prokazující realizaci poskytnutých prostředků, a proto žalobkyně ke dni 31. 1. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovanou částku 39 463,90 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 31 261,20 Kč, pojistné ve výši 70 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 132,70 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 254,80 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 045,80 Kč, vše kapitalizováno ke dni 23. 10. 2024, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dne , datum, smlouvu o úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , na základě níž mohl žalovaný čerpat překlenovací účelový úvěr až do výše 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 6,39 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 870 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pracovní neschopnosti, trvalé invalidity a úmrtí, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce 70 Kč měsíčně. Jelikož úvěr byl účelově určen, žalovaný se ve smlouvě zavázal k předložení dokladů prokazující realizaci poskytnutých prostředků za sjednaným účelem, a to ve lhůtě do 22. 7. 2023. Tato povinnost byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč /viz smlouva o úvěru, ceníky, všeobecné obchodní podmínky/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy především prověřila úvěrovou historii žalovaného v rejstříku CBCB a majetkovou situaci žalovaného z hlediska příjmů a výdajů ověřila na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného za posledních 12 měsíců, přičemž k ověření využila též statistická data /viz výpis z rejstříku CBCB, výpisy z účtu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 40 000 Kč, splátky však nebyly hrazeny řádně a včas /viz přehledy o čerpání a splácení, výpis z účtu stavebního spoření/. Žalovaný dále nesplnil povinnost předložit do 22. 7. 2023 doklady prokazující realizaci poskytnutých prostředků, a proto žalobkyně ke dni 31. 1. 2024 úvěr zesplatnila /viz zesplatňovací dopis, oznámení o povinnosti uhradit celou dlužnou částku/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru včetně pojištění, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému účelově určený úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem a pojistným vrátit v pravidelných měsíčních splátkách a též předložit doklady prokazující realizaci poskytnutých prostředků za sjednaným účelem, a to ve lhůtě do 22. 7. 2023. Žalovaný však tuto povinnost ve sjednané lhůtě nesplnil, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni částku 31 331,20 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 31 261,20 Kč a dlužnému pojistnému ve výši 70 Kč včetně sjednaného úroku (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši). Soud vyhověl žalobkyni i ohledně požadované smluvní pokutě (ve zbývající výši 8 132,70 Kč), neboť tato smluvní pokuta byla sjednána v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, tj. také dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 757 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 579 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 39 463,90 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ohledn