5 C 48/2025-34 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 816 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne , datum, na částku 12 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnosti žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil.3. Soud pro nečinnost účastníků postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř., provedl listinné důkazy, na základě kterých zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, na základě které získal žalovaný částku 12 000 Kč a zavázal se celkem uhradit částku 21 816 Kč ve splátkách po dobu 60 týdnů ve výši 363,60 Kč s tím, že prvá splátka je splatná dne 3. 9. 2022 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Částka 21 816 Kč se sestává z jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 2 376 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 70,89 % p.a. Ze smlouvy vyplývá, že jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč převzal od žalobkyně v hotovosti podpisem smlouvy dne , datum, . V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, má tři nezaopatřené děti, žije v pětičlenné domácnosti, není majitelem žádné nemovitosti, neměl nikdy úvěr u společnosti, pracuje na úplný úvazek u společnosti , právnická osoba, jako operátor s průměrným měsíčním příjem 25 366 Kč, životní výdaje na bydlení činí 11 769 Kč, nebankovní závazky 1 328 Kč a další čistý příjem domácnosti činí 8 000 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti činí 29 887 Kč. Žalovaný předložil mzdový list za červenec 2022, podle kterého činila jeho mzda 25 082 Kč, v předchozím měsíci 6/2022 činila jeho mzda 26 650 Kč. Žalovaný k žádosti předložil české prohlášení , jméno FO, , narozené , datum, ze dne , datum, , že přispívá na běžné životní náklady žalovanému pravidelně měsíčně částkou 8 000 Kč a e-mailovou zprávu Úřadu práce v , adresa, , podle které dne , datum, byla poukázána na účet žalované částka 13 670 Kč (příspěvek na tři děti a rodičovský příspěvek) a za srpen 2022 jí byla zaslána částka 31 670 Kč, což je 3x příspěvek na dítě, rodičovský příspěvek a jiný příspěvek na domácnost. Soud nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že od roku 2013 až do poskytnutí úvěru do roku 2021 je proti žalovanému vedeno osm exekučních řízení, od roku 2023 dalších pět exekučních řízení. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, celkem uhradil částku 4 000 Kč, důsledně tomu žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a jako datum splatnosti určila den 21. 10. 2023, přičemž vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval.4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 2395 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky nevznikl platně závazkový smluvní vztah, tito sice uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru, ale žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., neprověřila řádně schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se spokojila s prohlášením žalovaného v rámci evidenční karty klienta o tom, že pracuje s průměrným měsíčním výdělkem 25 366 Kč, což odpovídá jeho doložené mzdě za měsíc červen a červenec 2022 a že dalším příjmem domácnosti je příspěvek ve výši 8 000 Kč od , jméno FO, . , jméno FO, čestně prohlásila, že přispívá na běžné životní náklady žalovanému částkou 8 000 Kč měsíčně, je matkou jejich tří nezletilých dětí, přičemž sama v rozhodné době byla na rodičovské dovolené, pobírala přídavek na dítě a rodičovský příspěvek za červenec 2022 ve výši 13 670 Kč, za srpen 2022 ve výši 31 670 Kč, přičemž jí byl tento měsíc přiznán i jiný příspěvek na domácnost. Žalobkyně do příjmu domácnosti zahrnovala i částku, o které věděla, že se jedná o příspěvky na tři nezletilé děti, které jsou určeny výlučně k zajištění potřeb dítěte a pokud byla poskytnuta v srpnu 2022 , jméno FO, i dávka označená jako jiný příspěvek na domácnost (JPND), pak se jedná o dávku, která se poskytuje v situaci, kdy se domácnost nachází v hmotné nouzi a sociální potřebnosti. O tom, že žalovaný nebyl již v okamžiku uzavřené smlouvy schopen úvěr řádně splácet svědčí i osm nařízených exekučních řízení v době od roku 2013, 2016, 2017, 2019, 2020 a 2021 a následně i další exekuce (po uzavření smlouvy) od roku 2023 až do 2024, přičemž žalobkyně se závazky žalovaného ani předchozími exekucemi vůbec nezabývala. Za této důkazní situace soud ujednání účastníků ze dne , datum, považuje ze zákona za absolutně neplatné (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru) a vypořádal nárok žalobkyně v režimu bezdůvodného obohacení. Podle prohlášení ve Smlouvě o úvěru byla částka 12 000 Kč vyplacena žalovanému v hotovosti, podle doloženého přehledu splátek žalovaný celkem zaplatil částku 4 000 Kč, důsledně tomu přiznal soud žalobkyni k zaplacení částku 8 000 Kč.5. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, důsledně tomu soud v části, co do zaplacení částky 9 816 Kč včetně příslušenství návrh jako nedůvodný zamítl.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním zůstatku zapůjčené jistiny ve výši 8 000 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí jak shora ve výroku I. uvedeno.7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z doby prodlení, výše dlužné částky, osobních a majetkových poměrů žalovaného a uložil žalovanému zaplatit vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).8. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., důsledně tomu soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.