9 C 330/2023-177 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 58 932 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 2. 12. 2021 okolo 15:30 hod. na cestě k zahrádkám pod ulicí , Anonymizováno, v , adresa, venčila svého psa a zde se potkala s žalovanou a jejím manželem, jak rovněž venčí svého psa jménem Bára rasy rottweiler. Žalobkyně s žalovanou a jejím manželem se dali do řeči a psi kolem nich volně pobíhali. Pes žalované poté ve vysoké rychlosti narazila do pravého kolene žalobkyně a srazila ji k zemi. Se značnou bolestí v koleni žalobkyni pak doprovodili domů a chtěli ji odvézt na pohotovost, což však žalobkyně odmítla. Následně, když se stav nelepšil, žalobkyni na pohotovost odvezl téhož dne její tehdejší přítel , jméno FO, , se kterým bydlela ve společné domácnosti. Po ošetření se zdravotní stav nelepšil a žalobkyně dne 23. 2. 2022 podstoupila v Ostrově nad Ohří operaci kolene a poté byla delší dobu v pracovní neschopnosti. S žalovanou byly ve vzájemném kontaktu a žalovaná projevovala aktivní zájem o její zdravotní stav. V lednu se měli domluvit, že kvůli nepříznivé finanční situaci žalobkyně žalovaná nahlásí pojistnou událost u své pojišťovny, aby byly žalobkyni takto kompenzovány náklady na léčení a ušlý výdělek. Nejdříve tak žalovaná událost skutečně u své pojišťovny nahlásila, nicméně poté ji bezdůvodně stáhla, resp. uvedla, že se pojistná událost nestala, a proto pojišťovna pojistnou událost uzavřela a žalobkyni žádné pojistné plnění nepřiznala. Žalobkyně tedy po žalované požaduje úhradu celkem částky 58 932 Kč, což představuje ušlou mzdu ve výši 50 832 Kč a další výdaje za dopravu k lékaři.2. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila a považovala jej za nedůvodný. Připustila, že předmětného dne byla se svým manželem skutečně venčit psa Báru a setkali se s žalobkyní, nicméně v jeden okamžik měla žalobkyně zakřičet, že do ní narazila Bára a měla se sesunout k zemi i když psi byli od nich daleko a jejich pes do ní tedy narazit nemohl. Žalobkyni s manželem poté skutečně odvedli domů a nabídli jí odvoz do nemocnice, což žalobkyně odmítla. Později mezi nimi probíhala komunikace, kde se žalovaná dotazovala na zdravotní stav žalobkyně a poté žalobkyně začala na žalovanou vyvíjet nátlak ohledně její nepříznivé finanční situace a že se zrovna rozešla s přítelem a požadovala po žalované, aby nahlásila pojistnou událost u své pojišťovny, což tedy žalovaná nakonec učinila, ale z důvodu nespolupráce žalobkyně s dodáním potřebných podkladů a tomu, že si žalovaná celou situaci rozmyslela, učinila u pojišťovny konečné prohlášení, že se popsaná událost nestala a k žádné pojistné události nedošlo. Žalovaná rovněž namítala, že ve věci není pasivně legitimována, neboť pes Bára je ve výlučném vlastnictví jejího manžela , jméno FO, , který jej dostal darem k narozeninám od jejich dcery , jméno FO, a jejího manžela , jméno FO, . Dále pak namítala, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by se událost stala tak, jak ji popisuje, neprokazuje příčinnou souvislost mezi jejími zdravotními potížemi a aktivním konáním psa , jméno FO, a rovněž neprokazuje výši požadované škody.3. V dané věci se soud primárně zabýval otázkou pasivní legitimace na straně žalované, přičemž vyřešení této otázky bylo zásadní pro další pokračování v řízení včetně poskytování příslušných procesních poučování účastníků. V rámci zkoumání této skutečnosti soud provedl navržené či předložené důkazy žalovanou, a sice průkazem psa, ze kterého vyplývá, že majitelem psa rasy rottweiler jménem Bára, nar. , datum, je od roku 2020 , jméno FO, a totéž zjištění plyne rovněž z potvrzení města , adresa, ze dne 23. 4. 2024, ze dne 12. 3. 2025 a ze dne 26. 5. 2025, kde je dále uvedeno, že poplatky ze psa jsou řádně hrazeny z účtu č. , č. účtu, , což je účet vedený u Moneta Money Bank, a.s., na majitele , jméno FO, , jak vyplývá z potvrzení banky ze dne 14. 3. 2025. Skutečnost, že pes Bára je ve výlučném vlastnictví , jméno FO, ve smyslu ustanovení § 709 odst. 1 písm. b) o.z. vyplynula z výslechu , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Ačkoli se výpovědi těchto svědků v jednotlivostech lišily, shodně všichni vypověděli, že se jednalo o dar výlučně pro , jméno FO, , neboť v roce 2000 slavil kulaté narozeniny a vyslovil přání dostat psa rasy rottweiler. Celou záležitost pak předem domluvil s chovatelkou , jméno FO, a po návštěvě chovatelky a vybrání konkrétního psa, daroval , jméno FO, a , jméno FO, částku 7 000 Kč v hotovosti , jméno FO, , který si poté osobně u chovatelky psa vyzvedl, zaplatil a odvezl. Částka, za kterou byl pes zakoupen, byla rovněž potvrzena chovatelkou , jméno FO, v jejím písemném potvrzení ze dne 17. 3. 2025, ačkoli jsou zde jako kupující uvedeni , jméno FO, a , jméno FO, . Tento rozpor se však, v porovnání s ostatními již výše zmíněnými důkazy ve vzájemných souvislostech, soudu jeví jako marginální, neboť bylo objektivně zjištěno, že , jméno FO, je jedinou osobou uvedenou jako majitel psa jménem Bára, za kterého platí příslušné místní poplatky a v roce narození psa oslavil 65 narozeniny, což lze považovat za dostatečný důvod pro pořízení hodnotnějšího dárku. Je nepochybné, že všichni zúčastnění tuto skutečnost takto vnímali, protože i kdyby , jméno FO, a , jméno FO, formálně uzavřeli kupní smlouvu v roce 2020, tak je nepochybné, že současně od tohoto roku veškerá práva a povinnosti spojená s vlastnictvím totožného psa vykonává , jméno FO, , a tedy je zřejmé, že tohoto psa od výše jmenovaných nabyl darem do svého vlastnictví a nikoli pouze do opatrování. Na základě těchto zjištění byla pak žalobkyně procesně poučena k prokázání té skutečnosti, že pes Bára nespadá do výlučného vlastnictví , jméno FO, , ale je součástí společného jmění manželů , jméno FO, a , Jméno žalované, s poučením na důsledky jejího neprokázání. Žalovaná sice následně navrhla množství důkazů listinných a výslechy účastnic (žalovaná svůj výslech odmítla ze zdravotních důvodů), , jméno FO, – dcery žalobkyně, , jméno FO, – tehdejšího partnera žalobkyně a , jméno FO, – pojišťovacího agenta žalobkyně. Z těchto důkazů však soud nezjistil žádné relevantní informace směřující ke zpochybnění výlučného vlastnictví psa , jméno FO, , neboť svědci uvedli, že nemají konkrétní informace o vlastnických vztazích v rodině , jméno FO, a veškerá tvrzení k těmto otázkám byla v rovině osobních domněnek. Okrajově by tuto skutečnost mohlo zpochybňovat to, že pojistnou událost původně na pojišťovně nahlásila žalovaná a nikoli , jméno FO, , nicméně dle tvrzení žalované a na základě dokladů od ČSOB pojišťovny vyplývá, že předmětem pojištění bylo pojištění odpovědnosti se vztahem na celou domácnost, a tudíž bez ohledu na konkrétní vlastnické vztahy, neboť manželé , jméno FO, i společně se psem Bárou společnou domácnost nepochybně sdílí. Na základě výše učiněných zjištěný se pak soud již dále podrobněji nezabýval ostatními navrženými a provedenými důkazy včetně souvisejících skutkových tvrzení a účastníkům již dále neposkytoval další procesní poučení, která by jinak byla zcela určitě potřeba pro prokázání toho, že se událost stala skutečně tím způsobem, jakým jej popsala žalobkyně, že v příčinné působnosti konání psa jménem Bára vznikla žalobkyni újma na zdraví a dále poučení směřující ke konkrétní specifikaci a prokázání finančních nároků v této souvislosti vzniklých, neboť dosud byla důkazní situace na straně žalobkyně v situaci, kdy tyto zásadní otázky soud nemohl považovat za zcela prokázané. Závěrem tedy soud konstatuje, že žalovaná v tomto řízení není pasivně legitimována, žalobkyně v průběhu řízení nenavrhla záměnu účastníka na straně žalované podle § 92 odst. 2 o.s.ř., a proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalované. Soud rovněž doplňuje, jak již bylo naznačeno výše, že okolnosti, za kterých k incidentu mělo dojít, příčinná souvislost se vzniklou škodou a její samotná výše, za současné důkazní situace na straně žalobkyně, by bylo ze strany žalobkyně velmi obtížné prokázat a tyto jednotlivé aspekty daného případu jsou tak shledávány značně nejistými.4. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná byla v tomto řízení zcela úspěšná, a proto soud uložil žalobkyni zaplatit žalované její náklady vzniklé v souvislosti s tímto řízením za právní zastoupení v celkové výši 70 711,19 Kč, což představuje odměnu za 13 úkonů právní služby po 3 460 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, studium spisu, 3x vyjádření a doplnění důkazů, 5x účast při soudním jednání, přičemž jednání byly celkem 4, nicméně jednání dne 28. 5. 2025 trvalo déle než 2 hodiny, osobní jednání s protistranou dne 19. 8. 2024 a účast při mediaci), 7x paušální náhrada výdajů u úkonů učiněných do 31. 12. 2024 po 300 Kč, 6x paušální náhrada výdajů u úkonů učiněných po 1. 1. 2025 po 450 Kč, cestovné , adresa, a zpět dne 26. 7. 2024