9 C 370/2024-30 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 246 Kč. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou ze dne 16. 2. 2022 na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná tuto částku zcela vyčerpala v hotovosti a měla úvěr řádně a včas vrátit formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 21 ve výši 2 052 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 18 079 Kč představující součet úroků ve výši 11 000 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 870 Kč. Žalovaná se následně dostala do prodlení s řádným hrazením svých závazků a na celkovou částku uhradila pouze 6 156 Kč. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 ze společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, na současnou žalobkyni. Žalovaný nárok představuje v současné době celkem částku 35 246 Kč, což představuje jistinu ve výši 22 383,07 Kč, dlužné poplatky ve výši 12 862,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 499,07 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 953,19 Kč a dále je pak požadováno příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 22 383,07 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a obchodní úrok ve výši 24,36 % z částky 22 383,07 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. V rámci žalobních tvrzení pak žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala včas odpor, ve uvedla, že ze strany poskytovatele úvěru nedošlo řádným způsobem k prověření jejích majetkových poměrů, které v té době byly značně nepříznivé, a rovněž naznačila, že obchodní zástupce měl do formuláře napsat fiktivní zaměstnání, aby jí byl úvěr poskytnut, přestože v dané době měla být bez zaměstnání. Samotné vyplacení úvěrová částky však nepopřela a připustila možnost úhrady závazku formou měsíčních splátek v rozpětí 1 000 Kč až 1 500 Kč z důvodu nepříznivé finanční situace, a to poté, kdy by došlo ke korekci výše požadovaného plnění spočívající ve snížení požadovaných úroků který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila tak, že její úvěruschopnost byla zkoumána řádně na základě žalovanou tvrzených skutečností, o jejichž pravosti neměl poskytovatel důvod pochybovat. Dále pak uvedla, že neprokázání náležitého posouzení úvěruschopnosti žalované nezpůsobuje neplatnost celé úvěrové smlouvy.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 5. 2025, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se jednání nezúčastnil, když jí bylo předvolání zasláno na jí uvedenou adresu a po zanechání výzvy si zásilku nevyzvedla. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3. o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Po provedeném dokazování bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, dne 16. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami včetně souhrnné částky ve výši 18 079 Kč, zahrnující výše uvedené položky, při smluvené úrokové sazbě 24,36 % ročně. Z obsahu karty zákazníka soud zjistil, že společnost ověřila totožnost žalované z předloženého občanského průkazu. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a žalované má soud za prokázáno, že žalovanou byl úvěr zcela vyčerpán ve výši 25 000 Kč a že na tuto částku uhradila celkem 6 156 Kč, což rovněž vyplývá z tabulky umoření. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla platně převedena ze společnosti , právnická osoba, na současnou žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena.6. K tvrzení žalobkyně, že byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalované, soud nemohl provést žádný důkaz, neboť žalobkyně k žalobě ani k následnému vyjádření žádný důkaz nepřiložila, kromě karty zákazníka obsahující údaje uvedené žalovanou, a tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř..7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy společnost , právnická osoba, dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že společnost zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně pouze prokázala, že se společnost úvěruschopností žalované zabývala pouze v rámci sdělení údajů od žalované, které však nebyly ničím doloženy a společnost tak při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou a z ničeho jiného, což v rámci současné konstantní judikatury nelze považovat za dostatečné. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaná má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se jí týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaná vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se společnost , právnická osoba, zabývala jejími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovan