15 C 468/2024-48 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne , datum, zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. 14606385R dne , datum, , dle které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , což mělo být žalovaným spláceno měsíčními anuitními splátkami. Žalobkyně provedla s odbornou péčí individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vycházela nejenom z tvrzení žalovaného, ale také z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vycházela také ze statistických dat. Úvěr , částka, byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě, č. , č. účtu, , žalovaný zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 14 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena , datum, a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena dne , datum, . Žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání, ocitl se v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kterým žalovaného informovala o prohlášení úvěru za splatný ke dni , datum, , a vyzvala jej k úhradě splatných částek. Žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši , částka, , dále žalobkyně požadovala poplatky po splatnosti ve výši , částka, a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 12,39 % ročně z jistiny pohledávky ve výši , částka, z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne , datum, (zesplatnění) v kapitalizované výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny a poplatků ve výši , částka, z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne , datum, do dne podání žaloby v kapitalizované výši , částka, . Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva k úhradě pohledávky, žalovaný však neuhradil žádnou částku.2. Žalovaný se žádným způsobem nevyjádřil.3. K jednání, které soud ve věci nařídil, dne , datum, , se žalovaný nedostavil, žalobkyně se omluvila, soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu provedených důkazů.4. Z důkazu, které byly předloženy žalobkyní, soud zjistil, jednak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet půjčku bylo prokázáno, že došlo k řádnému uzavření smlouvy mezi účastníky, dle které byla žalovanému poskytnuta úvěrová částka , částka, , a to převodem na specifikovaný účet na základě žádosti žalovaného. Zesplatnění úvěru má soud prokázané z dopisu adresovaného žalobkyní žalovanému nazvaného oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni , datum, .5. Dále byla zjištěna výše dlužné částky nesplacené jistiny , částka, , stejně tak úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , byl žalobkyní řádně doložen a vypočten v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Z platební historie bylo zjištěno, že úvěr nebyl ze strany žalované řádně a včas splácen, byla prokázána i výše dlužných částek. O správnosti výpočtu nemá soud důvody pochybovat, byl učiněn prostřednictvím bankovního softwaru, který bývá pravidelně auditován a podléhá i kontrole ze strany ČNB. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému posuzovala řádně jeho úvěruschopnost, vycházela z dostupných registrů a postupovala v souladu s právními předpisy. Dále z dokladů předložených žalovaným ověřila výši jejich příjmů a výdajů.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.) smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.9. Na základě tohoto zjištěného skutkového závěru s odkazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem dle § 1810 o. z. byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr do výše , částka, . Žalovaný jej zcela vyčerpal, avšak zcela řádně neuhradil.10. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) by byla zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soud přiznal jako odůvodněný žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , dále s úrok ve výši 12,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Úroky z prodlení byly stanoveny v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , zaokrouhleno na celé koruny.12. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .13. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.14. Přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit na platební místo dle § 149 o. s. ř.