20 C 419/2023-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s manželem, s tím, že manželé spolu několik měsíců nežijí s tím, že každý z nich má jinou představu o způsobu života a vedení domácnosti2. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil, přičemž v rámci své výpovědi uvedl, že manželství by bylo namístě zachovat kvůli společným nezletilým dětem, přičemž by byl ochoten podstoupit mediaci či učinit jiné kroky k obnovení soužití. Přiznal, že jejich manželství má určité problémy, ale jinak funguje normálně. Manželka se sice odstěhovala před dvěma lety, našla si přítele, avšak manželka za nimi a jejich dětmi stále chodí; v případě rozvodu by se na tomto museli dohodnout. Myslel, že jejich obtíže se dají překonat, k čemuž ostatně v minulosti došlo. Stran důvodů, které by bránily rozvodu manželství, odkázal na zdravotní stav dětí (zejm. jejich psychiku), kdy se u mladšího změnil jeho vztah k matce. Manžel by proto chtěl, aby si synové zachovali dobrý vztah s matkou a aby nebyli rozvodem nějak dotčeni. Za poslední dva roky však manželce žádný dárek nedal, ani ji nikam nepozval. Kdyby se ale manželka vrátila, vyjádřil manžel přesvědčení, že by s ní obnovil manželství, měl by i více prostoru pro to, aby se jí věnoval, protože by byla doma. V minulosti se o manželku více nezajímal z toho důvodu, že manželka při odchodu řekla, že je to pouze dočasné a že se na tom tak domluvili.3. Z oddacího listu, občanských průkazů účastníků a jejich výpovědi soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před Městským úřadem v , Anonymizováno, , u manžela se jedná o manželství první, u manželky o manželství první, oba účastníci jsou české národnosti, státními příslušníky ČR, poslední společné bydliště účastníků bylo na adrese , adresa, . Z manželství se narodili nezl. , jméno FO, , anr. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, .4. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů, podle které byli nezl. , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, na dobu po rozvodu manželství rodičů svěřeni do výchovy otce, a matka se zavázala platit na dobu po rozvodu manželství účastníků na výživu nezl. , jméno FO, částku , částka, měsíčně, a nezletilého , jméno FO, částku , právnická osoba, Kč měsíčně, obě splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Ze zprávy opatrovníka ze dne , datum, soud zjistil, že obě nezletilé děti vyjádřily přání bydlet s otcem, což rovněž opatrovník navrhoval.5. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.6. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.7. Podle § 755 odst. 3 o. z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.8. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný. Jednoznačně bylo prokázáno, že došlo ke vzájemnému citovému odcizení účastníků. Manželka spolu s manželem dlouhodobě nežije, odešla ze společné domácnosti před 2 lety a navázala novou známost, přičemž v průběhu jednání zjevně prezentovala stanovisko, že nelze očekávat obnovení soužití s manželem, který v minulosti v tomto směru dle zjištění soudu neučinil žádné kroky k obnovení jejich soužití.10. Soud se přitom s tímto stanoviskem manželky, tedy že předmětné manželství je trvale a hluboce rozvráceno, ztotožnil. Z výpovědi manžela sice vyplývá, že ten by si přál obnovení manželství, avšak soud poukazuje na to, že pro toto své přání minimálně za poslední dva roky fakticky nic neučinil, tedy nevyvinul vůči manželce žádnou snahu, aby se k němu vrátila. Soud přitom nemá za to, že liknavost manžela v tomto směru může omluvit skutečnost, že se na údajném rozchodu v minulosti domluvili a že očekával, že toto řešení bude dočasné. Pokud přitom manžel trvá na zachování manželství, není soudu zřejmé, proč za poslední 2 roky vůči manželce neučinil žádnou relevantní snahu o její návrat. Dále musí soud poukázat na to, že manžel ani k dotazu soudu nebyl schopen říct, co by se v rámci jejich společného soužití změnilo, pokud by se manželka nyní k němu vrátila. Pouhá skutečnost, že by manžel měl mít na manželku více času, pokud by se k němu vrátila, nepovažuje soud za dostatečné.11. Jestliže manžel v neposlední řadě tvrdí, že je jejich manželství nutné zachovat s ohledem na společné nezletilé děti, pak soud odkazuje na obsah spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , zejména rozsudek ze dne , datum, a zprávu opatrovníka ze dne , datum, , z nichž jakkoli nevyplývá, že by společné nezletilé děti trpěli rozpad manželství nad očekávatelnou a běžnou míru. Pouhé přání otce na zachování rodiny z důvodu obecného poukazu na ochranu nezletilých dětí nemůže převážit nad dlouhodobou špatnou situací v jejich rodině, na které se sice účastníci zásadně shodují (byť manžel její závažnost bagatelizuje), a přáním manželky ukončit toto zjevně dlouhodobě nefungující manželství. Rovněž samotná skutečnost, že manžel s rozvodem manželství nesouhlasí a požaduje jeho zachování, nemůže převážit nad zřejmým přáním manželky na rozvod manželství s přihlédnutím ke zjištěnému rozvratu manželství.12. Soud tak má z provedeného dokazování za prokázané, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno tak, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, když manželství účastníků je již dlouhou dobu pouze formální, neboť neplní žádnou ze svých funkcí. Je zřejmé, že mezi účastníky je tak ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku patrný trvalý rozvrat, který neodčinitelně brání dalšímu plnění společenského účelu manželství, přičemž příčiny rozpadu manželství soud spatřuje zejména ve vzájemném citovém odcizení účastníků, nefunkčnosti jejich manželství.13. V daném případě dospěl soud k závěru, že zde není reálná naděje na obnovení manželství účastníků, a ani nebyly zjištěny zvláštní důvody odůvodňující zájem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, na trvání manželství.14. Soud má za to, že podmínka vyžadovaná občanským zákoníkem, tj. kvalifikovaný rozvrat manželství, je dána, a nebyly zjištěny okolnosti ve smyslu § 755 odst. 2 o. z., které by bránily rozvodu manželství účastníků, a proto manželství účastníků rozvedl, když i podmínka stanovená ust. § 755 odst. 3 o. z., tj. pravomocné rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, je splněna.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Uvedené předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení však v projednávané věci splněny nebyly.