12 C 40/2025-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 34 150 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 34 150 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 18. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 450 Kč v týdenních splátkách po 758 Kč. Žalovaný úvěr splácel, avšak pouze částkou celkem 11 300 Kč. Dnem 13. 4. 2024 nastala splatnost celého úvěru. Částka ve výši 34 150 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru a souhrnnému poplatku.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že skutečně smlouvu podepsal a úvěr 25 000 Kč obdržel. Dále uvedl, že úvěr do září 2023 splácel, avšak od 3. 10. 2023 nastoupil do výkonu trestu a dále splácet nemohl vzhledem v výkonu trestu 5 let nepodmíněně. Uváděl, že uhradil vyšší částku než 11 300 Kč, avšak nemá k tomu důkazy. Uvedl, že by rád zbývající část dluhu uhradil, ale nemá momentálně z čeho vzhledem k trvajícímu výkonu trestu.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2023 a informací o smlouvě s rozpisem splácení soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit celkovou částkou 45 450 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 70,89 % ročně a sjednanými poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných v šedesáti týdenních splátkách po 757,50 Kč. Z předžalobní upomínky a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu.4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobkyně disponovala některými údaji o majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, ale žalobkyně neprokázala že tyto informace o příjmech a výdajích řádně prověřila, a nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného.5. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, úvěr byl celý splatný k 13. 4. 2024. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání a ověřování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení.13. Soud má tedy za to, že bylo prokázáno uzavření smluvního vztahu, ale žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr včetně řádného ověření prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích. Po právní stránce proto soud smlouvu posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedených důvodů soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně úroků, smluvních nákladů a dalších zamítl.14. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy rozdílu mezi částkou 25 000 Kč (čerpanou žalovaným) a částkou 11 300 Kč (nesporně splacenou žalovaným, když vyšší splacenou částku žalovaný neprokázal), tj. 25 000 – 11 300 = 13 700 Kč dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení, který žalobkyni náleží podle § 1970 NOZ ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalovaný měl převážný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly.16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.