13 C 36/2025-25 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“ nebo „banka“) smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po , částka, ; smluvní úrok byl sjednán ve výši 17,9 % ročně. Protože však ze strany žalovaného docházelo k porušování smluvních ujednání, banka úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávku za žalovaným banka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že banka posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, soud zjistil, že banka se zavázala žalovanému poskytovat bankovní služby dle aktuální nabídky, mj. bankovní účet a přímé bankovnictví.6. Žalovaný dne , datum, uzavřel s bankou Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, s tím, že se žalovaný zavázal tento úvěr uhradit v 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, bez pojištění, měsíční splátka s pojištěním pak činila , částka, . Součástí této smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Roční úroková sazba činila 17,90 %, RPSN bylo vypočteno na 19,49 %. V čl. 6 ve spojení čl. 8 této smlouvy bylo mj. upraveno, že banka může úvěr zesplatnit, pokud žalovaný přestane úvěr splácet. V čl. 6 této smlouvy bylo dále upraveno právo banky požadovat poplatek ve výši , částka, za odeslanou poštovní upomínku k zaplacení dlužné částky. Součástí této smlouvy byl i závazek žalovaného platit pojistné ve výši , částka, .7. K úvěru banka vystavila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, obsahující bližší informace a popis tohoto úvěru.8. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem z téhož dne s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru.9. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, podle kterého žalovaný byl kontrolován v registrech BRKI/NRKI, SOLUS, přičemž celkové riziko vyhodnocení klienta bylo dle interního postupu stanoveno na úroveň třídy B, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 98,98 %. Banka si ověřila deklarovaný příjem žalovaného ve výši , částka, z výpisu jeho bankovního účtu. Jako výdaje žalovaného určila částku , částka, - z toho výdaje na splátky půjček , částka, , výdaje na bydlení vč. hypotéky a ST. úvěru ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, . Na nepředvídané výdaje tak žalovanému zbývala částka , částka, . Z výpisu bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že konečný stav na tomto účtu k , datum, byl , částka, , přičemž kreditní obrat dosáhl , částka, .10. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu zjistil, že k datu , datum, banka evidovala na tomto úvěru dluh ve výši , částka, , přičemž žalovaný provedl poslední splátku v srpnu 2023. Na tomto úvěru tak k datu , datum, zbývalo uhradit na jistině částka , částka, , na poplatcích , částka, , na smluvních úrocích , částka, , a na úrocích z prodlení , částka, .11. Z výpisu bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, soud ověřil, že částka , částka, byla žalovanému na tento účet připsána dne , datum, .12. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, , Smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, včetně její přílohy (pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy je uvedena pod bodem č. , hodnota, ), Potvrzení úplaty ze dne , datum, soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno bankou přípisem ze dne , datum, a , datum, . Žalobkyně pak žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .13. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (byť formálně nazvanou jako smlouva o půjčce), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným, tak i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, aniž by bylo zjištěno, že by měl jakékoli problémy se splácením jiných úvěrů, které banka řádně zohlednila jako pravidelné měsíční výdaje žalovaného, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 17,9 % ročně, zvláště když bylo zjištěno, že žalovaný byl schopen své závazky plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy hradit déle než jeden rok.19. Soud tedy uzavírání, že původní věřitel s žalovaným dne ,