13 C 454/2024-24 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s , právnická osoba, . (právní předchůdkyní žalobkyně, dále též „banka“) uzavřel dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva o úvěru“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž se žalovaný zavázal tento úvěr postupně splácet. Banka se následně žalovaného pokoušela vyzvat k úhradě debetu za měsíc duben 2021, v němž žalovaný překračoval sjednaný kontokorentní úvěrový rámec. Následující měsíce již nebylo na kontokorent ničeho uhrazeno. Konečná částka k úhradě tak činí , částka, skládající se z nepovoleného debetního zůstatku, poplatků, debetních úroků a sankčních úroků. Banka proto úvěr na základě dopisu ze dne , datum, zesplatnila ke dni , datum, . Předmětná pohledávka byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, převedena na žalobkyni.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze Smlouvy o zřízení a vedení konta , Anonymizováno, ze dne , datum, soud ověřil, že banka žalovanému zřídila běžný účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , číslo, soud zjistil, žalovaný dne , datum, uzavřel s bankou kontokorentní úvěr na částku , částka, s tím, že se žalovaný zavázal tento úvěr postupně splácet. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18 % ročně. RPSN bylo vypočteno na 29,52 %. Žalovaný se mj. zavázal bance platit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru a dále poplatek za správu a vedení úvěru a poplatek za vedení účtu dle výše stanovené v Sazebníku. Součástí této smlouvy byly Obecné obchodní podmínky banky, Produktové obchodní podmínky a Sazebník. Dle produktových podmínek bylo mj. sjednáno, že v případě závažného porušení smlouvy (mezi které patřilo i to, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky úvěru, úroků nebo jakékoli jiné částky, kterou je povinen Bance uhradit) byla banka oprávněna úvěr okamžitě zesplatnit. K tomuto úvěru banka vystavila rovněž Informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém popisovala vlastnosti úvěru.6. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce kontokorentního úvěru a marného uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky banky. Banka přitom vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky již přípisem ze dne , datum, , v němž jej informovala o debetním zůstatku ve výši , částka, . Banka rovněž žalovanému vystavila upomínku z , datum, , v níž jej upozornila na to, že neuhradil částku nepovoleného debetního zůstatku ve výši , částka, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud ověřil, že banka postoupila své pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, . (pohledávka za žalovaným byla uvedena na str. , Anonymizováno, ). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vyplývá, že společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo oznámeno žalovanému přípisem společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, .8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila výpis z bankovních registrů, podle kterého měl žalovaný jeden splátkový úvěr a jednu kartu, přičemž mu na jiném úvěru zbývalo v srpnu 2014 uhradit , částka, (měsíční splátka činila , částka, ). Na jiné kreditní kartě byl u žalovaného v srpnu 2014 evidován dluh , částka, , přičemž úvěrový rámec činil , částka, . Z výpisu bankovního účtu žalovaného č. , hodnota, soud ověřil, že konečný zůstatek na tomto účtu byl k , datum, ve výši , částka, , přičemž na účtu je zaevidována příchozí platba ve výši , částka, . Z výpisu tohoto bankovního účtu za září 2021 soud zjistil, že konečný stav na tomto účtu je -, částka, .9. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“12. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat kontokorent až do výše , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z informací obsažených ve výpisu bankovního účtu žalovaného, který sama vedla, tak i z informací dostupných v příslušných databázích. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům za situace, kdy tento měl příjmy kolem , částka, , nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši kontokorentu a příslušného úroku ve výši 18 %, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaný byl své závazky z této úvěrové smlouvy schopen splácet skoro 7 let, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné.13. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla kontokorent, který však žalovaný nakonec neuhradil.14. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, . Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž, jak byl smluvními stranami ujednán v této smlouvě, tj. ve výši 18 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.15. Stran závěru soudu o tom, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit výše uvedené závazky žalobkyni, nikoli bance, soud odkazuje na smlouvy o postoupení specifikované v odstavcích 7 tohoto rozsudku, podle nichž došlo k postoupení tam vyjmenovaných pohledávek banky, mj. předmětné pohledávky vůči žalovanému, na současnou žalobkyni.16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni před