19 C 14/2025-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, spol. , Anonymizováno, , právnická osoba, . elektronicky uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, ve které bylo ujednáno, že poskytne žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Na základě uvedeného ujednání právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 7.6.2023 částku 11 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátí do 7.7.2023, což se nestalo. Předmětem žaloby tak je tak částka ve výši 11 000 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,52 Kč a dlužné úroky ve výši 325,48 Kč. Celkem tak žalobce po žalovaném požaduje částku 15 945 Kč. Pokud jde o uzavření samotné smlouvy, žalobce uvedl, že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem e formě SMS. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon a v daném případě byl autorizační kód vygenerován číslem , hodnota, . Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024, kdy pohledávka právního předchůdce vůči žalovanému byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, se sídlem , adresa, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024 byla postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se, zda souhlasí s vydáním rozhodnutí bez jednání byly žalovanému doručovány na adresu , adresa, , a to do vlastních rukou dne 5.6.2025.3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobcem. Soud měl k dispozici Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce, spol. , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 11 000 Kč, s tím že splatnost úvěru byla určena dnem 7.7.2023. Úrok za poskytnutý úvěr byl dohodnut ve výši 325,48 Kč a celková výše poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 619,52 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal na poskytnutý úvěr zaplatit částku ve výši 15 945 Kč. Zaslání částky 11 000 Kč na účet žalovaného má soud za prokázané z Potvrzení o platbě, z kterého je patrné, že dne 7.6.2023 byla na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, (rodné číslo žalovaného) připsána částka 11 000 Kč. To, že dlužná jistina úvěru byla uhrazena, mohl prokázat žalovaný, která však byla ve věci pasivní, se soudem nekomunikoval a ničeho netvrdil.4. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024, kdy pohledávka právního předchůdce vůči žalovanému byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, se sídlem , adresa, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024 byla postoupena na žalobce.5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání av jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit azaplatit úroky.7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.14. Ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohle