19 C 162/2024-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky ve výši 13 865,17 Kč s příslušenstvím, přestavující smluvní úroky i zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce, spol. , právnická osoba, (dále také jako banka) dne 7.6.2017 uzavřel s žalovaným Smlouvu o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, /, č. účtu, . Na základě uvedené smlouvy a úvěrových podmínek byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do výše dohodnutého úvěrového rámce, který byl sjednán částkou 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet v měsíčních splátkách, s úrokovou sazbou ve výši 18% ročně. Žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce a dluh neuhradil, ani přesto, že mu byly zasílány výzvy k úhradě. Banka následně prohlásila kontokorentní úvěr za splatný a ke dni 29.8.2022 odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 13 865,17 Kč. Ode dne 30.8.2022 se dlužná částka úročí jak smluvní úrokovou sazbou, tak zákonným úrokem z prodlení. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru banka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, kdy ověřila jeho majetkové, finanční a rodinné poměry. Aktivní legitimaci k podání žaloby, žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.6.2023, na základě které, pohledávka banky za žalovaným přešla s účinností ke dni 28.6.2023 na žalobce., o čemž byl žalovaný písemně informován.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou byly žalovanému doručeny na adresu účinnou pro doručování, tedy na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovýmto postupem souhlasí.3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobcem. Soud měl k dispozici Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb uzavřenou mezi bankou a žalovaným dne 13.7.2016, na základě které, se banka zavázala, že bude pro žalovaného vést účet č. , č. účtu, a žalovanému bude vydána debetní karta s transakčním limitem 10 000 Kč. Ze Smlouvy o poskytnutí kontokorentní úvěru č. , Anonymizováno, /, č. účtu, ze dne 5.6.2017 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi bankou a žalovaným a dle uvedené smlouvy banka byla oprávněna výši úvěru zvýšit až na částku 150 000 Kč, zároveň byla dohodnuta výše úroku 18% p.a. Skutečnost, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácí vyplývá z dopisu ze dne 8.8.2022, nazvaného jako Zesplatnění kontokorentního úvěru a Odstoupení od smlouvy o vedení účtu, kde banka kontokorent ve výši 10 000 Kč prohlásila ke dni 10.8.2022 za splatný. V uvedeném dopisem byla zároveň vyčíslena dlužná částka 13 865,17 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.6.2023 uzavřené mezi žalobcem a bankou, přičemž o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 3.7.2023.4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zatímco žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil a žalovanému, co by úvěrované osobě poskytl úvěru, žalovaný svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky nesplnil.5. Soud pouze výrokem pod bodem II. rozsudku upravil výši smluvního úroku, kterou žalobce požadoval ve výši 18% ročně až do zaplacení. V případě prodlení spotřebitele nastalého po 24.4.2020 nelze věřiteli přiznat úroky z úvěru do zaplacení ve výši přesahující zákonný úrok z prodlením (viz § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud tedy smluvní úrok co do výše 3% zamítl, neboť výši smluvních úroků lze přiznat ve výši, která nepřesahuje výši zákonného úroku z prodlení. Zákonné úroky z prodlení se řídí ustanovením § 1970 občanského zákoníku a konkrétní sazba je uvedena ve vládním nařízení č 351/2013 Sb. Doba prodlení je odvozena ode dne, kdy měl žalovaný dluh uhradit, avšak neučinil tak a ocitl se v prodlení.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobce měl v zásadě plný úspěch a náleží mu tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby á 300 Kč za sepis žaloby, přípravu a převzetí věci a zaslání předžalobní výzvy k plnění). Žalobci dále náleží tři paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhrada advokátových výdajů za tři úkony právní služby. Uvedená odměna a výše paušální náhrady byly vypočteny ve snížené za úkony uskutečněné ve formulářové žalobě dle novely č. 120/2014 Sb. Příslušná DPH ve výši 21% je výši 252 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. 120/2014 Sb., ust. § 14b, neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (nárok z nesplaceného spotřebitelského úvěru). Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 17 Co 666/2015). Žalobce, který skupuje pohledávky z nesplacených úvěrů o bank i nebankovních společností, podal u zdejšího soudu množství typově shodných žalob.7. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.