19 C 269/2024-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne 23.5.2024 po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 13 820 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 31.10.2008 právní předchůdce žalobce spol. , právnická osoba, , jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Souhrnný poplatek za sjednání půjčky byl sjednán ve výši 6 400 Kč. Žalovaná se celkovou částku na úhradu půjčky ve výši 16 400 Kč zavázala hradit v 40i týdenních splátkách. Žalovaná před podáním žaloby na úhradu půjčky zaplatila částku ve výši 2 580 Kč. Tuto částku žalobce započetl na úhradu sjednaného souhrnného poplatku. Žalobce tedy po žalované požaduje zaplatit částku ve výši 10 000 Kč, představující poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu půjčky a zbytek souhrnného poplatku ve výši 3 820 Kč. Dále žalobce po žalované požadoval z dlužné jistiny ve výši 120 000 Kč i zákonné úroky z prodlení od 2.7.2015, kdy výše úroku z prodlení je odvozena od výše reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, , Anonymizováno, . , právnická osoba, a původním žalobcem, spol. SECAPITAL S.á.r.L. se sídlem v Lucemburku, na základě které, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na původního žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne , datum, . Následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.8.2018 byla pohledávka ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná opět informována dopisem ze dne 13.9.2018.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soudní písemnosti jí byly doručeny do vlastních rukou fikcí, kdy dne 11.4.2025 byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby, byly odeslány zpět soudu. Soud žalovanou obesílal na adresu uvedenou v evidenci obyvatel (, Jméno žalované, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ). Žalobce se z účasti na soudním jednání omluvil.3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že spol. , právnická osoba, , jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníku, půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná potvrdila, že jí byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnný poplatek ve výši 6 400 Kč. Na poskytnutou půjčku se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 16 400 Kč. Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne 31.10.2008.4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, kdy uvedeným dopisem byla žalovaná informována, že pohledávka spol. , právnická osoba, vůči žalované z nesplacené půjčky, tehdy vyčíslená v celkové výši 13 820 Kč, byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. , právnická osoba, a původním žalobcem, na základě které, došlo s účinností od , datum, k postoupení pohledávky vůči žalované na původního žalobce. Z dopisu ze dne 13.9.2018 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky ze strany společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . na žalobce.5. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud zjistil, že se žalovaná na úhradu poskytnuté půjčky zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce částku celkem ve výši 16 400 Kč, kdy 10 000 Kč činila jistina poskytnuté půjčky a 6 400 Kč souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky, který de facto představuje úrok z poskytnuté půjčky. Soud má dále z tvrzení žalobce, které žalovaná nezpochybňovala, za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnuté půjčky uhradila toliko částku ve výši 2 580 Kč. To, že půjčka byla uhrazena, popř. byla uhrazena ve větším rozsahu, než tvrdil žalobce, mohla prokázat žalovaná, které tak v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalovaná byla však ve věci zcela pasivní a břemeno tvrzení a důkazní ohledně uhrazení půjčky tak neunesla.6. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek z poskytnuté půjčky (de facto úroky a další náklady v souvislosti s poskytnutou půjčkou) byl sjednán ve výši 6 400 Kč tedy ve výši 64% z poskytnuté půjčky, je úplata takováto výše úplaty za sjednání půjčky, za situace, kdy se jedná o spotřebitelskou smlouvu, zjevně v rozporu s dobrými mravy.7. Po právní stránce soud posoudil věc dle zákona účinného v době uzavření smlouvy, tedy dle starého občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.).8. Podle ust. § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle judikatury Vrchního soudu v Praze, sp. zn.: 101 VSPH 14/2012, „není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů (resp. půjček), půjčí finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. Jestliže však výše dohodnutého úroku z částky 20 000 Kč činí 20 % za dobu splatnosti, tj. za 13 měsíců, pak vedle úroků z úvěru sjednaná odměna za uzavření smlouvy ve výši dalších 8 500 Kč je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání“.10. Ze shora uvedeného judikátu vyplývá, že právní ochranu ve vztahu k úplatě za sjednání půjčky, lze přiznat pouze v rozsahu do 30i%, kdy takto sjednaná úplata zahrnuje úroky, popř. další náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutím půjčky. Pokud tedy právní předchůdce žalobce sjednal úplatu za poskytnutí půjčky 10 000 Kč ve výši 6 400 Kč (64%), posoudil soud toto právní jednání jako zjevně v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zákoníku a jako právní jednání absolutně neplatné. Soud tedy poskytl právní ochranu úplatě za sjednání půjčky pouze v rozsahu 30% z poskytnuté půjčky, tedy ve výši 3 000 Kč.11. Pokud tedy žalobce požadoval přiznat úplatu za sjednání půjčky v částce 6 400 Kč, soud žalobu co do částky 3 400 Kč s přísl. zamítl (6 400 Kč -3 000 Kč = 3 400 Kč). Pokud tedy žalobce požadoval zaplatit částku celkem ve výši 13 820 Kč a soud žalobu co do částky, Anonymizováno, 3 400 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení zamítl. V částce 10 420 Kč soud žalobě přiznal důvodnost, neboť bylo prokázáno, že půjčka byla žalované poskytnuta, byla sjednána výše úplaty za sjednání půjčky, přičemž žalované byla celková výše nákladů spotřebitelské půjčky známa.12. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný v době sjednání půjčky), kde je upravena smlouva o půjčce. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.13. Zatímco žalobce svůj závazek ze smlouvy o půjčce splnil a žalované předal finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, jako půjčku, žalovaná svůj závazek půjčku řádně a včas splácet nesplnila, proto soud s výjimkou nemravně sjednaného souhrnného poplatku, žalobě vyhověl.14. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 31.10.2008 neměl právní předchůdce žalobce zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť tato povinnost byla vtělena až do zákona č. 145/2010 Sb., s účinností od 1.1.2011.15. Pokud jde o úrok z prodlení, vyplývá z ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (resp. dle § 1970 o.z.). Konkrétní výše úroku z prodlení je pak stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., účinného ke dni vzniku prodlení. Žalobce požadoval přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 10 000 Kč od 2.7.2015. Vzhledem k tomu, že žaloba, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, byl podán až dne 23.5.2024 , přičemž celková splatnost závazku připadla na dne 7.8.2009 (jak tvrzeno v žalobě), nemohl soud žalobci přiznat požadované úroky z prodlení od data 2.7.2015, neboť by nastala kolize s ustanovením § 1805 odst. 2 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.). Dle uvedeného ustanovení věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky.