23 C 211/2025-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představující nesplacený revolvingový úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v několika registrech (tj. SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), databázích, výpočtem MLS a zjištěním kreditního skóre žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem , částka, a uhradil celkem , částka, , tj. hradil od března , Anonymizováno, do září , Anonymizováno, . Žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, .2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, k jednání se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, omluvila svou neúčast podáním ze dne , datum, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.3. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu.4. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s datem , datum, a z úvěrových podmínek žalobkyně – , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 26,28 % ročně a v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem , částka, .7. Z karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující údaje: zdroj příjmu klienta: zaměstnanec; výše příjmu: , částka, ; příjem ostatních členů domácnosti: , částka, ; žádné dítě; měsíční výdaje domácnosti: , částka, ; druh bydlení: u rodičů.8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného je jako trvalá i kontaktní adresa evidováno: , adresa, .9. Z ověření bonity MLS soud zjistil, jaká je metodika výpočtu MLS, že splátky jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni činí , částka, .10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky , částka, . Z podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.12. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku ze dne , datum, soud ověřil existenci žalobkyně.13. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný řádně ani včas neplatil splátky, uhradil toliko , částka, . Žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.24. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.25. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposle