7 C 138/2025-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 296 289 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná si na základě smlouvy ze dne 9. 1. 2024 – objednávky , IBAN, jejíž součástí byla cenová nabídka žalobkyně (dále také „Smlouva 1“) objednala u žalobkyně stožár příhradový 21/100 DNZ spolu se souvisejícím příslušenstvím (dále také „Zboží 1“), a to za sjednanou cenu ve výši 413 483 Kč bez DPH. Dle Smlouvy 1 byl rovněž sjednán úrok z prodlení ve výši 0,02 % denně z nezaplacené částky za každý den prodlení. Splatnost faktury dle Smlouvy 1 činila 60 dnů. Zboží 1 bylo žalované dodáno dne 15. 4. 2024. Žalobkyně posléze žalované vyúčtovala Zboží 1 fakturou č. , hodnota, ze dne 15. 4. 2024, splatnou dne 15. 5. 2024 na částku 206 741,50 Kč (413 483 Kč ponížených o zálohu ve výši , částka, uhrazenou dne , datum, ) (dále také „Faktura 1“). Na Fakturu 1 nebylo žalovanou i přes její četné přísliby hrazeno ničeho. Žalovaná je tudíž od , datum, (15. 4 + 61 dnů) v prodlení s úhradou Faktury 1. Žalovaná si dále na základě Smlouvy ze dne 13. 2. 2024 – objednávky , IBAN, , jejíž součástí byla cenová nabídka žalobkyně (dále také „Smlouva 2“) objednala u žalobkyně stožár 18/30 DNZ spolu se souvisejícím příslušenstvím (dále také „Zboží 2“), a to za sjednanou cenu ve výši 179 095 Kč bez DPH. Dle Smlouvy 2 byl rovněž sjednán úrok z prodlení ve výši 0,02 % denně z nezaplacené částky za každý den prodlení. Splatnost faktury dle Smlouvy 2 činila 60 dnů. Zboží 2 bylo žalované dodáno dne 11. 6. 2024. Žalobkyně posléze žalované vyúčtovala Zboží 2 fakturou č. 500240134 ze dne 19. 6. 2024, splatnou dne 18. 8. 2024 na částku 89 547,50 Kč (179 095 Kč ponížených o zálohu ve výši 89 547,50 Kč uhrazenou dne 1. 3. 2024) (dále také „Faktura 2“). Na Fakturu 2 nebylo žalovanou i přes její četné přísliby hrazeno ničeho. Žalovaná je tudíž od 19. 8. 2024 v prodlení s úhradou Faktury 2. I, Anonymizováno, přes předžalobní výzvu ze dne 4. 11. 2024 žalovaná žalobkyni dosud žalovanou částku neuhradila3. V rámci přípravy jednání dospěl soud k závěru, že v daném případě okolnosti případu odůvodňují použití § 114b o.s.ř. a proto uložil žalované elektronickým platebním rozkazem ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, , pro případ, že bude podán odpor, povinnost, aby se ve lhůtě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřila k žalobě, která byla žalované doručena spolu s ním, a v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, aby v tomto vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření zároveň přiložila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud zároveň žalovanou upozornil na to, že pokud se bez vážného důvodu na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří, a ani soudu v téže lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, soud proto ve věci samé rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání podle § 153a odst.3 o.s.ř.4. Citovaný elektronický platební rozkaz byl do vlastních rukou žalované doručen dne 18. 4. 2025, lhůta k podání odporu uplynula dne 5. 5. 2025 a 30 denní lhůta k vyjádření tak uplynula dne 4. 6. 2025.5. Žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor dne30. 4. 2025, nijak jej však neodůvodnila, s tím, že jej odůvodní ve lhůtě 30 dnů, takto se však nestalo.6. Podle § 153a o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal. Podle § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může soud žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku musí být poučen. Podle ust. § 153a odst.3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst.5). Podle odst.4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.7. V případě, že žalovaný nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaná reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdila žalobkyně; obrana žalované spočívá v tom, že - ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobkyně může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobkyně, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobkyně netvrdila, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalované. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaná nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobkyně; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobkyně alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ její obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch.8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 4. 6. 2025, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).9. V posuzované věci se jedná o spor z titulu služné částky za dodané zboží. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných pře