13 C 13/2025-63 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „nález“) ve výroku I. a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh účastníka , Jméno advokátky B, jako navrhovatele podaný finančnímu arbitrovi zamítl (a výrok III. nálezu se ruší). Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že s účastníkem , jméno FO, uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla účastníku , Jméno advokátky B, finanční prostředky ve výši , částka, a účastník , Jméno advokátky B, se zavázal vrátit žalobkyni tyto finanční prostředky a sjednané příslušenství, tj. úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a částku ve výši , částka, za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy měl účastník , Jméno advokátky B, uhradit žalobkyni částku ve výši , částka, v 104 pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, . Dne , datum, uzavřely žalobkyně a účastník , Jméno advokátky B, dohodu o narovnání, kdy došlo k nahrazení původního závazku závazkem novým ve výši , částka, , který se účastník , Jméno advokátky B, zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, počínaje dnem , datum, . Po uzavření dohody o narovnání, kdy žalovaný platil na nový závazek od , datum, do , datum, , zůstala nesplacená jistina , částka, . Na základě rozhodnutí finančního arbitra byla účastníku , Jméno advokátky B, žalobkyni zaplacena dne , datum, částka , částka, , aktuálně tak nedoplatek činí , částka, . Finanční arbitr (dále též „fin. arbitr“) založil své rozhodnutí na závěru o neplatnosti dohody o narovnání, žalobkyně s tímto názorem však nesouhlasí, právní posouzení finančního arbitra nepřípustně ingeruje do smluvní svobody stran, podporuje nerovnost účastníků na úkor žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany je na místě, nicméně nemůže být neomezená. Účastník , Jméno advokátky B, uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání a následně podal návrh na určení neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru z důvodu údajných ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Fin. arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti účastníka , jméno FO, , se kterým se žalobkyně neztotožňuje a má za to, že z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu takovýto závěr nevychází. Účastník , Jméno advokátky B, byl při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněn na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Při uzavření smlouvy došlo k pečlivému zkoumání okolností souvisejících s úvěruschopností účastníka , Jméno advokátky B, a vyplynulo z něj dostatečný disponibilní zůstatek klienta. Náklady účastníka , Jméno advokátky B, na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení skrze program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. , jméno FO, byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále byla použita kontrola skrze RUIAN. Účastník , Jméno advokátky B, při uzavření úvěrových smluv uvedl informace o svých případných závazcích bankovního či nebankovního charakteru, dále, že nemá hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou, není povinen hradit výživné a nejsou mu prováděny žádné jiné srážky z příjmu ani na něj nejsou vedeny exekuce. Žil sám v nájemním bydlení, vlastnil automobil, nevlastnil nemovitost, byl osobou s pravidelným měsíčním příjmem. V době uzavření smlouvy nebylo zjištěno, že by proti němu byly vedeny exekuce či bylo zahájeno insolvenční řízení. Při důkladném posouzení pak vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jeho závazků. Majetková situace klienta byla ověřena doklady kromě jiného pracovní smlouvou, občanským průkazem a výpisy z účtu za předchozí dva kalendářní měsíce. Žalobkyně tímto prohlašuje, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny v tomto případě na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti účastníka , Jméno advokátky B, zabývala nedostatečně. Nad to ale žalobkyně opětovně podotýká, že smlouva o spotřebitelském úvěru nemohla být předmětem posouzení u fin. arbitra, právě z důvodu uzavření dohody o narovnání. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a zákonem o spotřebitelském úvěru. Důkazem o splnění povinnosti jsou evidenční karta a protokol z informační a posuzovací návštěvy. Objektivní posouzení dostatečnosti či nedostatečnosti prověření úvěruschopnosti účastníka , Jméno advokátky B, je možné provést pouze objektivním poměřením žalobkyní zjištěného stavu a stavu v rozhodné době reálného. Vyslovit neplatnost smlouvy jen na základě toho, že žalobkyně nedisponuje konkrétní listinou, což jí zákon výslovně ani neukládá, je nepřípustným zásahem do jejích práv, musí být zohledněno, jakou konkrétní skutečnost žalobkyně při prověřování zjistit měla, ale nezjistila, z jakého důvodu a jaký vliv by tato informace měla na vyhodnocení ze strany žalobkyně při rozhodování o uzavření předmětné smlouvy. Nelze ani žalobkyni klást k tíži nezjištění informace, kterou nemohla zjistit jinak než z tvrzení účastníka , Jméno advokátky B, . Podle žalobkyně je třeba porovnat zjištění učiněná žalobkyní se skutečností v rozhodné době a až zjištěné rozdíly hodnotit v tom směru, zda žalobkyně vůbec měla možnost odchylky oproti skutečnému stavu zjistit. Nutné je i zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Z judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, z , datum, ) plyne, že rozhodující je otázka, zda byl účastník , Jméno advokátky B, v době uzavření smlouvy skutečně neúvěruschopný a teprve při negativní odpovědi na tuto otázku je třeba zkoumat, zda zde existovala důvodná pochybnost o jeho možnostech své dobrovolně převzaté závazky plnit, tj. zda měla žalobkyně reálnou možnost (a tím i zákonem danou povinnost) daný úvěrový případ vyhodnotit tak, že představuje takovou míru rizika a ohrožení pro úvěrovaného, které již nelze poskytnutím úvěru podstoupit. Argumentace uvedeným rozhodnutím Soudního dvora EU C-755/22 je podle názoru žalobkyně hrubým zkreslením právního názoru tam uvedeného. Sankci neplatnosti smlouvy lze aplikovat na smlouvu uzavřenou s neúvěruschopným úvěrovaným. V předmětné věci ale arbitr úvěruschopnost účastníka , Jméno advokátky B, nad rámec zjištění žalobkyně nijak neprověřoval, přičemž informace shromážděné žalobkyní svědčí jednoznačně pro úvěruschopnost účastníka , Jméno advokátky B, . Jestliže účastník , Jméno advokátky B, byl aktivní, vyvolal spor a sám vznesl námitku neplatnosti, nelze se spokojit s tím, že mu jako straně sporu postačí pouhé vágní prohlášení.2. Účastník , Jméno advokátky B, se ve věci nevyjádřil.3. Finanční arbitr se ve věci nevyjádřil.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:5. Finanční arbitr dne , datum, vydal nález č. j. , Anonymizováno, , jehož výrokem I. určil, že žalobkyně je povinna účastníku , Jméno advokátky B, zaplatit částku ve výši , částka, . Výrokem II. pak návrh navrhovatele ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši , částka, . Finanční arbitr dovodil, že Dohoda o narovnání uzavřená mezi účastníky dne , datum, obsahovala faktické uznání zbývajícího dluhu účastníkem , Jméno advokátky B, ze smlouvy o úvěru, tedy struktura dluhu tak zůstala zcela nezměněna, došlo jen ke změně způsobu jeho úhrady. Žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost účastníka , Jméno advokátky B, , pročež byla smlouva o úvěru č. , hodnota, neplatná a ani Dohoda o narovnání nemůže legalizovat smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť by takovým právním jednáním došlo k obcházení následků porušení zákona. Dále uvedl, že uznání dluhu je v souladu s § 2053 občanského zákoníku, že dosavadní závazek trvá, nový nevzniká, na toto uznání nelze nahlížet jako narovnání ve smyslu § 1903 občanského zákoníku, ani podle § 1902 občanského zákoníku. Dále byly výroky nálezu zejména odůvodněny tím, že žalobkyně nesplnila svou povinnost postupovat při posuzování úvěruschopnosti účastníka , Jméno advokátky B, před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí