13 C 320/2024-53 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne , datum, a doplněním ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovanému vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne , datum, . Dne , datum, zaslala žalobkyně další upomínku žalovanému. Žalovaný na výzvu žalobkyně nikterak nereagoval. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala z výpisů z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů, z registru SOLUS a REPI a dále pak z dokladů a údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný nadále žalobkyni dluží jistinu ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Podle čl. 4.3 smlouvy měl být úvěr čerpán vyplacením částky , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr ve 12 měsíčních splátkách po , částka, se splatností každého 15. dne v měsíci (smlouva o úvěru ze dne , datum, , předsmluvní informace). Žalobkyně dne , datum, zaslala částku ve výši , částka, na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (potvrzení o vyplacení úvěru). Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, výsledek lustrace v registru SOLUS byl negativní, registr platebních informací byl negativního záznamu, žalovaný vlastnil nemovitost na LV č. , hodnota, a to rodinný dům (insolvenční rejstřík, výpis z katastru nemovitostí, registr SOLUS, registr platebních informací). Mzda žalovaného za měsíc září 2023 činila , částka, za měsíc říjen 2023 činila , částka, , za měsíc listopad 2023 částku , částka, (výplatní pásky září, říjen, listopad 2023). Z výpisu účtu za období září 2023 až listopadu 2023 žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného (výpis z účtu žalovaného za období září 2023 až listopadu 2023). S ohledem na prodlení žalovaného s uhrazením měsíční splátky ve výši , částka, splatné dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátka a vyúčtovala současně poplatek za upomínání ve výši , částka, za každou odeslanou upomínku (upomínka ze dne , datum, , předsmluvní dokumentace). Druhou upomínkou vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, (, částka, splátka úvěru, , částka, za zasílané upomínky), upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru (upomínka ze dne , datum, ). V důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy žalobkyně zesplatnila nesplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, , a vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do , datum, a upozornila na vymáhání pohledávky soudní cestou (zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne , datum, , podací list z téhož dne).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . V daném případě žalobkyně dostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků ve sjednaných splátkách. Těmto svým povinnostem žalovaný včas a řádně nedostál, když se ocitl v prodlení s úhradou všech sjednaných splátek, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na své závazky žalobkyni nadále dluží na jistině částku , částka, a částku ve výši , částka, jako náklady na upomínání, a to včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny jdoucího ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanované v předžalobní výzvě. Výše žalované částky nebyla v řízení nikterak rozporována. Právo žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného.14. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, a v odměně advokáta, která je tvořena částkou , částka, , tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí , částka, , odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT).15. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případe