19 C 345/2024-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k nadepsanému soudu dne 10. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 15 121 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely prostřednictvím internetu dne 21. 3. 2024 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Žalovaná vyplnila požadované údaje a její žádost byla schválena, neboť jí byl zaslán text rámcové smlouvy a podpisový SMS kód. Zadáním kódu na uvedené webové stránce byla rámcová smlouva uzavřena. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč, a to do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Dále si strany sjednaly volitelné poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaná však nikoliv, když se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky nejen informovala žalovanou o výši jejího dluhu, ale i jí vyzývala k jeho zaplacení. Žalobkyně účtovala žalované též smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč, a to dne 7. 5. 2024 ve výši 500 Kč, dne 24. 5. 2024 ve výši 500 Kč a dne 24. 6. 2024 ve výši 500 Kč, a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, tj. dne 29. 4. 2024 částku ve výši 300 Kč, dne 27. 5. 2024 částku ve výši 300 Kč, dne 24. 6. 2024 částku ve výši 300 Kč a dne 12. 7. 2024 částku ve výši 130 Kč. Žalovaná byla žalobkyní marně písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení částky 15 121 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, z poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, z poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Vzhledem ke vzniku prodlení žalované se zaplacením dlužné částky žalobkyně uplatňuje též právo na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 95,07 Kč od 24. 8. 2024 do 10. 9. 2024 a úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % z částky 15 121 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením předmětné smlouvy, zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě posouzení její příjmové a výdajové stránky, klientských informací o proměnných jako je např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR. Na základě učiněných zjištění pak žalobkyně posoudila, zda je žalovaná schopna žádaný úvěr splatit. V případě žalované pak dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.3. Přípisem ze dne 10. 12. 2024 nadepsaný soud vyzval žalobkyni, prostřednictvím právního zástupce, aby ve lhůtě 7 dnů soudu sdělila, jaká částka byla žalovanou uhrazena a kdy a jakým způsobem byla žalovaná vyzvána k úhradě úvěru před jeho zesplatněním a aby k prokázání svých doplněných tvrzení označila a předložila důkazy. Soud výslovně požádal o předložení dokladů ve smyslu §78 z. č. 257/2016 Sb., kterými měla žalobkyně ověřit pravdivost tvrzení žalované o příjmech a výdajích. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z informací získaných od žalované, které jsou uvedeny v kartě klienta, které získala způsobem uvedeným v Metodice - Posouzení úvěruschopnosti klienta, a dále z informací získaných lustrací žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient v NRKI nenalezen, pozitivní vyhodnocení“, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem „v registru nenalezen“ a dotaz do registru CRIBIS byl proveden s výsledkem „bez exekuce“.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.5. Podle §115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoliv jí výzva k vyjádření byla doručena. Soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl, bez nařízení jednání.6. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:7. Úvěrovou smlouvou ze dne 21. 3. 2024 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníkem poplatků platným od 4. 1. 2019, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci prostředků komunikace na dálku (internet) dne 21. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Žalovaná podepsala smlouvu zadáním kódu, který jí žalobkyně zaslala na její telefonní číslo. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalované bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Dále si strany sjednaly poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky či jiné platby a úrok z prodlení v zákonné výši. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník poplatků.8. Z karty klienta, kterou žalovaná nepodepsala, soud zjistil, že je v ní zapsán údaj o příjmu žalované ve výši 15 000 Kč jako výsluhy (blíže nespecifikováno), příjmy ostatních členů domácnosti jsou uvedeny ve výši 20 000 Kč a splátky jiných dluhů ve výši 2 000 Kč. Co nebo kdo byl zdrojem uvedených informací, není uvedeno. Soud tak nemá za prokázané, že údaje skutečně poskytla žalovaná.9. Z Metodiky – Posouzení úvěruschopnosti klienta, dle které žalobkyně postupovala, bylo zjištěno, že pro účely výpočtu MLS („limit nejvyšší měsíční splátky“) je zjišťována částka životního minima (tedy částka nutná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb) klienta, jakožto i členů jeho domácnosti a částka nákladů na bydlení dle údajů , právnická osoba, . Částka nákladů na placení dalších závazků klienta je zjišťována podle údajů v NRKI. Tyto údaje věřitel porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem. Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu MLS s touto vyšší hodnotou. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. I z metodiky samotné tedy vyplývá, že statistické údaje nejsou sami o sobě dostatečným podkladem pro analýzu příjmů a výdajů a slouží jen k porovnání s tvrzenými příjmy a výdaji klienta pro závěr o tom, zda deklarované příjmy a výdaje uváděné klientem nevzbuzují důvodnou pochybnost a nevyžadují tedy další prověření. Jak z dokazování vyplynulo, žalobkyně od žalované žádné údaje o výdajích nezískala stanovila je dle statistických údajů. Zákon přitom výslovně stanoví, že věřitel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (viz §87 z. č. 257/2016 Sb.), nestačí tedy jen statistický model, ale je třeba mít konkrétní údaje o konkrétním spotřebiteli, získané z relevantních zdrojů (viz § 87 z. č. 257/2016 Sb.) Podle § 84 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je věřitel tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z uvedeného dále vyplývá, že jakékoli modely a statistiky slouží jen k ověření informací nikoli k úplnému nahrazení informací o individuálních příjmech a výdajích spotřebitele (ověřených z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy atd.). Žalobkyně měla právo tyto údaje a dokumenty po žalovaném žádat (§ 84 odat.1 z. č. 257/2016Sb.)10. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CRIBIS, SOLUS a ISIR, z nichž zjistila, že lustrace v registru SOLUS byla provedena s