19 C 74/2025-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o povoleném debetu, který byl zřízen k běžnému účtu vedenému pod číslem , tel. číslo, (dále je „účet“). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě smlouvy o povoleném debetu (dále jen „debet“) byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu dle smlouvy o povoleném debetu. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to dnem překročení.Žalobkyně uvedla, že žalovaný nedodržel povolený limit, překročil ho a žalobkyně z toho důvodu informovala žalovaného o překročení limitu záporného zůstatku. Žalovaný nepovolený debet neuhradil, a žalobkyně proto ukončila smlouvu o povoleném debetu, o čemž žalovaného informovala dopisem obsahujícím odstoupení od smlouvy.Žalovaný tak na jistině debetu dluží 27 058,83 Kč, dále kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru ve výši 1 497,82 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 674,38 Kč, zároveň žalobkyně žádá úrok z úvěru ve výši 12,75 % z jistiny ode dne 13. 11. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 13. 11. 2024 do zaplacení.Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru (debetu) byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena dle zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně vycházela mimo jiné z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, dále z nebankovních registrů klientských informací, z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, z informací z běžného účtu, jež byl veden od 5. 10. 2011, dále porovnání se statistickými a demografickými údaji, přičemž na základě těchto informací dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.Žalovaná se k věci nevyjádřilÚčastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé jak je uvedla žalobkyně a jsou shora rekapitulovány.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto jako vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákon 257/2016Sb.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 898 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 083 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 058,83 Kč sestávající z částky 400 Kč za každýze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.