7 C 31/2025-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, Za správnost vyhotovení: , jméno FO, .1. se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, do dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného. Jelikož žalovaný do sjednaného data splatnosti neuhradil ničeho, dle ujednání smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje výši poplatku za poskytnutí úvěru před slevou. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne , datum, , žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení a žalobkyně se z jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne , datum, podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, společně s úrokem ve výši 12 % ročně a s poplatkem ve výši , částka, za poskytnutí úvěru. Částka ve výši , částka, byla určena ke splacení úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , a zbývající částka měla být vyplacena na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy informovala o základních parametrech úvěru a o právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy o úvěru.7. Z potvrzení o platbě ze dne , datum, a z výpisu z účtu žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, , přičemž k připsání částky došlo dne , datum, .8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , Anonymizováno, byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby informovala o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši , částka, .10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.21. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.22. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti