7 C 48/2025-60 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 38 měsíčních splátkách po , částka, , včetně úroku ve výši 13,99 % ročně a dalších poplatků, avšak své závazky neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, , přičemž dlužná částka činila , částka, . Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, , o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně z částky , částka, a , částka, od , datum, do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou nijak nereagoval, a žalobkyně se proto domáhá svého nároku soudní cestou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem , Anonymizováno, . Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, – v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu). , adresa, poskytnutí služby (poskytnutí úvěru) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.4. Žalovanému byla doručována žaloba společně s předvoláním k jednání nařízeného na den , datum, a formulářem L (poučení adresáta o právu odmítnout přijetí písemnosti) prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Lomu (Raionem sad , adresa, ) dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1784 ze dne , datum, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních (dále jen „Nařízení“). Dožádaným soudem byly zdejšímu soudu zaslány zpět doručované písemnosti spolu s vyplněným formulářem L, dle kterého žalovaný odmítl doručované písemnosti přijmout z důvodu, že nejsou vyhotoveny v jazyce, kterému rozumí. Žalovaný dále uvedl, že rozumí pouze bulharsky. K pokusu o doručení písemností a zároveň k odepření převzetí písemností ze strany žalovaného došlo dne , datum, . Soud z přípisu , právnická osoba, ze dne , datum, zjistil, že žalovaný na území České republiky prokazatelně pobýval v období od , datum, do , datum, za účelem zaměstnání. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů dále vyplynulo, že dne , datum, žalovaný osobně požádal v českém jazyce o poskytnutí úvěru ve výši , částka, a následně podepsal smluvní dokumentaci, taktéž v českém jazyce. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že žalovaný českému jazyku rozumí. Odepření přijetí písemností z důvodu, že žalovaný nerozumí českému jazyku, proto soud považuje za účelové. V souladu s § 50c zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu se tak žaloba a předvolání k jednání považují za doručené dnem , datum, ., právnická osoba, nařízenému jednání, k němuž byl žalovaný řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil, soudní obsílka mu byla doručena do vlastních rukou dne , datum, . K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, který navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.6. Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (ust. § 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (ust. § 153b odst. 1 o. s. ř.).7. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ust. § 153b odst. 3 o. s. ř.).8. Zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání má soud v dané věci za splněné. Ve věci bylo nařízeno první jednání, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaný se k jednání nedostavil, žaloba spolu s předvoláním mu byla doručována do vlastních rukou a doručeno má dnem , datum, . V předmětné věci lze uzavřít a schválit smír mezi účastníky, jelikož to povaha tohoto sporu nevylučuje, a v této věci se nejedná ani o případ, že by takovýmto rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.9. Žalobkyně se domáhá zaplacení poskytnutého úvěru s příslušenstvím. Soud posoudil smlouvu o půjčce (jistinu a obchodní úrok) dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Žalovaný byl poučen o následcích nedostavení se k jednání u soudu. S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl k návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání (výrok I.). Soud tedy vycházel z právní fikce, že skutkový stav věci je výsledkem shodných tvrzení účastníků, resp. že žalovaný nemá námitek proti tvrzením obsažených v žalobě.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do , datum, a dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.12. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.