9 C 110/2025-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jimž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni žalovanou částku, s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalovaný je bývalým zaměstnancem žalobkyně, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Pracovní poměr žalovaného byl ukončen dne , datum, na základě návrhu na jeho okamžité zrušení z důvodu neomluvené absence v práci ve dnech od , datum, do , datum, . Žalovaný tak neomluveně zmeškal 26 dnů, tj. celkem , hodnota, hodin. Ve dnech , datum, a dále od , datum, do , datum, žalovaný však čerpal dovolenou v délce 30 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši , částka, (za , datum, částka , částka, a za období od , datum, do , datum, částka , částka, ). Z důvodu neomluvené absence a přečerpané dovolené (, částka, ), úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (, částka, ) vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh v celkové výši , částka, , který byl ponížen o zdravotní benefit ve výši , částka, . Žalovaný žalobkyni na dlužnou pohledávku , částka, ničeho nezaplatil, a to přes opakované výzvy žalobkyně, naposledy předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně dne , datum, . Vedle dlužné částky tak má žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, a to ode dne , datum, , tj. ode dne marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní žalovanému v předžalobní upomínce.3. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjadřoval, tvrzení žalobkyně tedy nerozporoval.4. Na základě výzvy soudu účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu, a to na základě zejména níže uvedených listinných důkazů, přičemž důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech:6. žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu, na základě které, i jejich následujících dvou doplňků, žalovaný vykonával práci na pozici operátora logistiky (prokázáno pracovní smlouvou ze dne , datum, včetně jejich dodatků);7. žalobkyně, na základě Návrhu na okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného ze dne , datum, ze dne , datum, , z důvodu neomluvených absencí žalovaného ve dnech od , datum, do , datum, (tj. celkem , hodnota, hodin), okamžitě zrušila pracovní poměr žalovaného podáním ze dne , datum, , a to ke dni , datum, (prokázáno uvedenými listinami);8. žalovaný čerpal ve dnech , datum, a dále od , datum, do , datum, dovolenou v délce 30 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši , částka, (prokázáno docházkovými listy a vyúčtováním mzdy);9. Dle čl. 5.1.1 organizační normy č. ON.1.020 platné od , datum, (dále jen „organizační norma“) činí délka dovolené zaměstnanců žalobkyně za kalendářní rok 5 týdnů. Dle čl. 5.2.2 organizační normy se za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) krátí dovolená o 2 dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů (prokázáno organizační norma č. ON.1.020);10. Z důvodu neomluvené absence, v souladu s Interním předpisem žalobkyně platným od , datum, (organizační norma č. ON.1.020), žalobkyně žalovanému krátila za každou neomluvenou směnu, pracovní den, dovolenou o 2 dny (prokázáno uvedenou organizační normou i předžalobní upomínkou);11. z důvodu přečerpané dovolené (, částka, ), úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (, částka, ) vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh ve výši , částka, , který byl ponížen o zdravotní benefit ve výši , částka, (prokázáno mimo jiné z vyúčtování žalobkyně),12. žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky i výzvami ze dne , datum, a ze dne , datum, , a to nejpozději do , datum, , žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani částečně (prokázáno uvedenými výzvami a podacím archem).13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:14. Podle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění platném a účinném do , datum, (dále jen „z. p.“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.15. Podle § 213 odst. 1 z. p. výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.16. Podle § 222 odst. 1 věty první z. p. zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.17. Podle § 222 odst. 4 věty první z. p. je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.18. Podle § 223 odst. 2 z. p. krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.19. Podle § 348 odst. 3 z. p. zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.20. Podle § 331 z. p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.21. Po aplikování citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav soud zjistil oprávněnost žalobního návrhu v plném rozsahu. Soud zdůrazňuje zejména tyto rozhodné závěry:22. mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalovaný stal zaměstnancem žalobkyně a vykonával pro ni práci na pozici operátora logistiky. Žalovaný čerpal ve dnech , datum, a dále od , datum, do , datum, dovolenou v délce 30 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své pracovní povinnosti tím, že v době od , datum, do , datum, neomluveně zameškal práci v rozsahu 195 hodin, žalobkyně mu v souladu s § 223 odst. 2 z. p. a organizační normou zkrátila dovolenou o 2 dny dovolené za každou zameškanou směnu. V důsledku toho žalovaný pozbyl právo na náhradu mzdy, která mu byla za čerpanou dovolenou vyplacena a vznikla mu tak povinnost v souladu s § 222 odst. 4 z. p. tuto neoprávněně vyplacenou náhradu mzdy žalobkyni vrátit.23. Žalobkyně dále v souladu s 5 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, za žalovaného odvedla pojistné na zdravotní pojištění, a to za období, kdy nedůvodně nekonal práci, ve výši , částka, . Jelikož žalovaný v tomto období neomluveně zameškal práci a nedosáhl tak dostatečného výdělku k tomu, aby žalobkyně mohla odvedené pojistné ze mzdy žalovaného srazit, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a žalovanému proto vznikla povinnost podle § 331 z. p. žalovanou částku žalobkyni nahradit, s přihlédnutím k započtení zdravotního benefitu ve výši , částka, ve prospěch žalovaného.24. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku celkové výši , částka, .25. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.27. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle žalované částky také úroky z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, stanoveného ve výzvě před podáním žaloby, do zaplacení. O tomto příslušenství soud rozhodnul též výrokem I tohoto rozsudku, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, přičemž i v této části žalobnímu návrhu vyhověl.28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náro