9 C 143/2025-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)2. Předmětem řízení je tvrzený nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úroky z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (původně creditON.cz, s.r.o., dále jen: původní věřitel) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, kterou ovšem není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalované dne , datum, částku , částka, , a to převodem, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly , Anonymizováno, . Žalovaná ovšem dlužnou částku žalobkyni, ani původnímu věřiteli, nevrátila, a to i přes písemnou upomínku žalobkyně. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vůči žalované má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, i úroky z prodlení v zákonné výši.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť žalobkyně a žalovaný svým postojem vyjádřili souhlas s tímto postupem.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, i smluv o postoupení pohledávek má soud za prokázanou pravdivost výše uvedených tvrzení žalobkyně, na která co do svých skutkových zjištění zcela odkazuje. Zároveň se soud ztotožňuje s žalobkyní ohledně právního posouzení nároku žalobkyně, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla dostatečně prověřena a posouzena úvěruschopnost žalované.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , je součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. Rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je konstatováno, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.9. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalovaná se na úkor původního věřitele, resp. nyní již žalobkyně, obohatila o částku , částka, , a tuto částku je tak povinna aktivně legitimované žalobkyni vydat10. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky , částka, .11. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem II. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, a to co do úroku z prodlení, zamítl. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky , částka, za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .13. Lhůta ke splnění povinnosti žalované v délce 30 dnů byla stanovena delší než zákonná pariční lhůta tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud shledal důvody pro její prodloužení, neboť má za to, že ve stanovené lhůtě bude mít žalovaná možnost tuto částku zaplatit, a to bez dalšího vykonávacího řízení, případně sjednat s žalobkyní lhůtu k plnění delší. Žalobkyni zjevně nehrozí poskytnutím delší lhůty k plnění vážná majetková újma.14. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).