9 C 67/2025-41 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 1. 2025 a doplněným podáním ze dne 19. 6. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 098,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 se společností , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 3. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 000 Kč, kdy žalovaná využila práva na navýšení úvěru a tento čerpala v celkové výši 60 000 Kč, s tím, že měl být úvěr splacen do 22. 5. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, byla upomínána právní předchůdkyní žalobkyně, a ke dni 22. 8. 2022 byl celý úvěr zesplatněn. Žalobkyně tak po žalované požaduje částku 31 098,64 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny ve výši 26 766,55 Kč, ze smluvního úroku ve výši 4 006,68 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 325,41 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla žalované odeslána dne 21. 1. 2025.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, s tím, že nárok žalobkyně neuznává, platila splátky úvěru v plné výši dva roky, jen poslední dvě splátky uhradila opožděně. Momentálně má vážné zdravotní potíže.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná také souhlasila, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná, ve smlouvě identifikovaná jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP, adresou, emailem, telefonním číslem a číslem účtu, sjednala s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , poskytnutí finančních prostředků v částce 25 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla žalované poskytnout sjednané finanční prostředky a žalovaná měla čerpaný úvěr splatit v 35měsíčních splátkách ve výši 1 577,06 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 63,11 %, RPSN ve výši 85 %. Výše poskytnutého úvěru byla dodatečně navyšována až na částku 60 000 Kč.5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne 22. 3. 2021 byla na účet žalované zaslána částka 25 000 Kč, dne 3. 5. 2021 částka 25 000 Kč, a dne 19. 4. 2022 byla na účet žalované zaslána částka 10 000 Kč, celkem 60 000 Kč.6. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 26. 5. 2025, soud zjistil, že účet č. , č. účtu, , na který byla zaslána částka 60 000 Kč patří žalované, s tím, že byly evidovány příchozí platby a to dne 22. 3. 2021 částka 25 000 Kč, dne 3. 5. 2021 částka 25 000 Kč a dne 19. 4. 2022 částka 10 000 Kč, vše od právní předchůdkyně žalobkyně.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 spolu se seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2025 spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 1. 2025 spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 3. 2021.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nevrátila. Žalobkyně v řízení sice obecně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, nicméně v tomto směru ničeho nedoložila, a to ani k výzvě soudu. Navíc je dle názoru soudu zřejmé, že žalobkyně měla mít i pochybnosti o možností žalované úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním. Soud proto hodnotil žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. V daném případě však žalovaná na smlouvě o úvěru zaplatila již vyšší částku, než kterou si půjčila. Na smlouvu o úvěru ve výši 60 000 Kč, uhradila částku 107 027,20 Kč. V daném případě již na straně žalované není žádná částka, kterou by se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.18. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalovaná právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 600 Kč spočívají v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony (podání odporu a podání vyjádření k žalobě) po 300 Kč, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a §