19 C 78/2024-57 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši celkem , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze , částka, . Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne , datum, právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaný dne , datum, svůj dluh dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, uznal. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině , částka, a na dlužném poplatku částku , částka, , příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , vše kapitalizováno ke dni , datum, , a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní po posouzení jeho úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po , částka, . Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši , částka, v hotovosti. RPSN činila 215,38 %. Žalovaný si dále zvolil pojištění „Credit Life“ a zavázal se uhradit poplatek za zařazení do pojistného programu ve výši maximálně 3,4 % z výše jistiny /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 17-18 p. v. spisu, zařazení do pojistného programu na č. l. 21-21 p. v., karta zákazníka na č. l. 19-20 p. v./. Žalovaný uznal svůj dluh v písemném uznání dluhu ze dne , datum, co do důvodu (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ) a výše (21 040Kč) /viz uznání dluhu/. Žalovaný se však se splácením splátek dostal do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu příloh a pohledávek a potvrzení o úhradě na č. l. 22-29, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku na č. l. 30-31/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně podacího lístku na č. l. 32-34/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše , částka, s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Soud však shledal smluvní ujednání o sjednání celkového úroku ve výši , částka, za neplatné z důvodu zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 588 o. z.14. Soud posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (smluvní úrok , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či M. Škárová v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, , adresa, , s. 1856). Dle výpočtu soudu činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 80 % při poskytnutí jistiny ve výši , částka, a povinnosti vrátit celkem , částka, do 15 měsíců ({, částka, /, částka, ] -1×100), roční úroková sazba by tak činila 64 % ({ 21 600/, částka, ] - 1 × 100) / (15/12). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá)půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly k datu uzavření smlouvy , datum, ve výši okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 64 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba 6 násobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.15. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výš