5 C 243/2025-50 — Okresní soud v Mělníku

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 43 891,21 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 11. 2023 jakožto nedoplatek kupní ceny za odebranou elektřinu a sjednaných smluvních pokut a z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 19. 11. 2018 jakožto nedoplatek kupní ceny za odebraný plyn a sjednaných smluvních pokut.3. Platebním rozkazem ze dne 23. 6. 2025, č. j. , číslo, soud žalobě vyhověl a žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.4. Žalovaný podal podání doručeným soudu dne 31. 7. 2025 proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor. Uvedl, že o dluhu vůči žalobkyni ví, souhlasí s ním v plné výši a rád by ho uhradil, ale v současné době se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve , adresa, . Po propuštění z výkonu trestu je připraven dluh v plné výši uhradit, není však schopen odhadnout, kdy to bude, žádá o podmínečné propuštění. Požádal o posečkání s platbou do svého propuštění.5. Soud posoudil obsah odporu ze dne 31. 7. 2025 podle jeho obsahu jako uznání žalobou uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 153a o. s. ř. s tím, že žalovaný žádá soud o možnost odložení splatnosti dluhu. Proto soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Pokud se týká žádosti o odložení splatnosti do doby propuštění žalovaného z výkonu trestu, k tomu soud uvádí, že této nemohl vyhovět, neboť občanský soudní řád takovou možnost nezná. Soud je povinen v rozsudku, ve kterém ukládá účastníkovi povinnost, určit také dobu jejího splnění (tzv. pariční lhůtu), která činí 3 dny od právní moci rozsudku (srov. § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud sice může stanovit lhůtu delší, ale není možné vázat splnění povinnosti stanovené rozsudkem na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neboť den této skutečnosti není soudu (ani žalovanému) znám a žalobkyně by tak byla ponechána v nejistotě ohledně splatnosti žalobou uplatněného nároku. Za této situace tak soudu nezbylo než rozhodnout o splnění povinnosti v zákonné lhůtě a bude na účastnících, aby si případně dohodli, jakým způsobem žalovaný svou povinnost vůči žalobkyni splní.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 176 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 756 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 891,21 Kč sestávající z částky 500 Kč za dva úkony právní služby realizovaných před 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), z částky 700 Kč za podáním návrhu ve věci učiněné po 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 420 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. 5 C 230/2025, 5 C 10/2024, 19 C 195/2025 a mnoho dalších). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.