5 C 29/2025-41 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobou došlou soudu dne 17. 1. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24 614 Kč s příslušenstvím a částky 1 254 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci řízení uzavřeli dne 29. 5. 2017 pracovní smlouvu, na základě které byla žalovaná zaměstnána jako prodejce zájezdů. Dne 27. 7. 2018 žalovaná porušila svým zaviněným jednáním povinnosti při plnění pracovních úkolů, když potvrdila rezervaci na základě ústní domluvy, aniž by byla podepsána smlouva o zájezdu či vybrána platba. Tímto svým jednáním žalovaná způsobila žalobkyni škodu ve výši 36 614. Dne 28. 11. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dohoda o náhradě škody a srážkách ze mzdy, v níž žalovaná svých dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit srážkami ze mzdy žalované počínaje dnem 29. 11. 2018 až do úplného zaplacení. Srážka byla však učiněna pouze jedna, a to ve výši 12 000 Kč. K úhradě tak zůstala částka ve výši 24 614 Kč. Dále dne 17. 1. 2019 žalovaná svým zaviněným jednáním porušila povinnosti při plnění pracovních úkolů, když se nedostavila se do zaměstnání, čímž žalobkyni vznikla škoda ve výši 1 254 Kč na doplatku zdravotního pojištění a kartě Multisport. Dne 24. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dohoda o náhradě škody, v níž žalovaná tento dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v plné výši. Do dnešního dne však na tento dluh neuhradila ničeho. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2023.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 29. 5. 2017 pracovní smlouvu, na základě které žalovaná pro žalobkyni vykonávala práci na pozici operátora call centra. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 29. 5. 2018 /viz pracovní smlouvu na č. l. 6 – 8 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 14 spisu/. Dne 1. 8. 2017 uzavřeli účastníci řízení dodatek k této pracovní smlouvě, na základě kterého žalovaná vykonávala pro žalobkyni práci na pozici prodejce zájezdů; ve zbylém zůstala původní smlouva zachována /viz dodatek č. 1 na č. l. 8 p. v. spisu/. Žalovaná pokračovala v práci pro žalobkyni i po uplynutí sjednané doby /viz obžaloba na č. l. 25 – 35 spisu, trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , spisová značka, na č. l. 36 – 38 spisu/. Žalovaná dne 27. 7. 2018 porušila své povinnosti při plnění pracovních úkolů tím, že potvrdila rezervaci na základě ústní domluvy, aniž by byla podepsána smlouva o zájezdu či vybrána platba, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 36 614 Kč. Svůj dluh uznala co do důvodu a výše a zavázala se splatit ho žalobkyni srážkami ze mzdy počínaje dnem 29. 11. 2018. Na tento dluh uhradila 12 000 Kč /viz dohodu o náhradě škody a srážkách ze mzdy na č. l. 9 – 10 spisu, žalobní tvrzení/. Dále se žalovaná dne 17. 1. 2019 nedostavila do zaměstnání, byly jí vykázány neomluvené absence, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 1 254 Kč při ukončení pracovního poměru na zdravotním pojištění a kartě Multisport. Svůj dluh uznala co do důvodu a výše a zavázala se splatit ho žalobkyni nejpozději do 31. 1. 2019, na tento dluh neuhradila ničeho /viz dohodu o náhradě škody a srážkách ze mzdy na č. l. 11 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě obou dluhů předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2023 /viz předžalobní výzvu na č. l. 12 s podacím lístkem na č. l. 13 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než tvrdila žalobkyně, nebo že by dluh žalované zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále také jen „z. p.“) a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.”), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 33 odst. 1 z. p. se pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.7. Podle § 301 písm. d) z. p. jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.8. Podle § 250 odst. 1 z. p. je zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.9. Podle § 257 odst. 1 z. p. zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.10. Podle § 4 z. p. pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.11. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako zaměstnanec při výkonu závislé práce pro žalobkyni způsobila žalobkyni jako zaměstnavateli jednak škodu ve výši 36 614 Kč, když potvrdila rezervaci na základě ústní domluvy, aniž by byla podepsána smlouva o zájezdu či vybrána platba, a dále ve výši 1 254 Kč, když se nedostavila bez omluvy do zaměstnání, v důsledku čehož musela žalobkyně tuto částku doplatit na zdravotním pojištění a kartě Multisport. Tím vznikla žalované povinnost k náhradě této škody ve smyslu § 250 odst. 1 z. p., kterou je žalovaná povinna vrátit v penězích dle § 257 odst. 1 z. p. Žalovaná tento dluh co do důvodu a výše výslovně uznala, a proto má soud za to, že dluh v žalobou uplatněné výši ke dni uznání dluhu trval (viz § 4 z. p. ve spojení s § 2053 o. z.). Žalovaná žalobkyni uhradila na škodu vzniklou dne 27. 7. 2018 částku 12 000 Kč, zbývá jí tak doplatit částku 24 614 Kč, když netvrdila, ani neprokázala, že by dluh nevznikl nebo že by na něj uhradila více, než uváděla žalobkyně. Soud tak žalobě vyhověl včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s peněžitým plněním, a to ve vztahu k částce 24 614 Kč ode dne uplynutí doby splatnosti dle předžalobní výzvy, tj. od 2. 3. 2023, a ve vztahu k částce 1 254 Kč od dne splatnosti sjednané v dohodě o náhradě škody ze dne 24. 1. 2019, tj. od 1. 2. 2019 (dle § 1970 o. z.); výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I. tohoto rozsudku).13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů v částce 13 914 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 294 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 868 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 1 070 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, z částky 2 140 Kč za sepsání žaloby a z částky 2 140 Kč za účast na jednání soudu (dne 11. 4. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 4. 2025 částka 989,83 Kč představující náhradu za 96 ujetých km (34,7 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 12,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).