61 C 133/2020-22 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit celkem 25 440 Kč (půjčku 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč) prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 480 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby dne [datum]. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 1 000 Kč, které žalobkyně započetla nejprve na souhrnný poplatek v souladu se smlouvou o půjčce, kdy souhrnný poplatek je pouze jiným označením pro úroky. Pohledávka za žalovaným přešla s účinností ke dni [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně s účinností ke dni [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve zbývající výši 9 440 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud provedeným dokazováním zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] (viz smlouva), dle které společnost poskytla žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Splátky měly být dle smluvních podmínek nejprve započteny na souhrnný poplatek. Žalovaný byl dle smluvních podmínek schopen splatit celou částku dle smlouvy. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] S.à.r.l (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz příloha 1- Seznam postoupených pohledávek). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka převedena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek). V obou případech bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a [datum], viz doklad o odeslání– poštovní podací arch ze dne [datum] a [datum]). V rámci prvního oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Právní osobnost [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný bya dále k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz výzva před podáním žaloby, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch). 6. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Postoupení pohledávky pak soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Dle § 39 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Dle § 517 odst.2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem (úrokem) ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku 1 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno] statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 16. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí ro