61 C 64/2020-23 — Okresní soud v Mostě

1.) Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 6 947,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa žalované na adrese [adresa], a žalovaná se zavázala odebírat plyn a hradit žalobkyni platby za dodaný plyn dle ceníku na základě vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně žalované na základě odebraného plynu vystavila vyúčtování [číslo] na částku 6 947,72 Kč, splatným dne [datum] za plyn odebraný v období od [datum] do [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně se dále domáhala přiznat úrok z prodlení. 2.) Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3.) Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne [datum] uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky plynu na dobu neurčitou, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalobkyně se zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa na adrese [adresa]. [příjmení] plynu do odběrného místa žalované za období od [datum] do [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou ze dne [datum], [číslo] na částku 6 947,72 Kč, splatnou dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 5.) Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, na základě které žalobkyně dodávala žalované plyn, a žalovaná jako odběratel měla povinnost platit cenu za dodávku plynu žalobkyni. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když vyúčtované ceny řádně a včas neuhradila a dostala se s jejich úhradou do prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení v den následující po splatnosti faktury a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o.z.“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6.) Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 7.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”), když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t., tj. celkem odměna 3 000 Kč, náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., tj. celkem 600 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 3 600 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč, tj. celkem 5 356 Kč. 8.) Za předžalobní upomínku soud náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, když tato nebyla učiněna advokátem, ale přímo žalobkyní. 9.) Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.