32 C 300/2024-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, , který byl údajně poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl měsíčně splácet alespoň úroky. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě. Žalovaný neuhradil ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to v podání doručeném soudu dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě údajů poskytnutých přímo žalovaným, a dále lustrací v dostupných databázích (ISIR, CEE, SULUS, NRKI a BRKI), a to prostřednictvím dálkového přístupu bez dalšího výstupu. Dále vycházela z dokladů poskytnutých žalovaným, z nichž ověřila tvrzení žalovaného.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 25) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, a platbu ve výši , právnická osoba, Kč dne , Anonymizováno, (na čl. 26 – 27), shodně vyplývá rovněž z potvrzení o okamžitých platbách předložených žalobkyní.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu elektronicky, jednalo se o revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, úvěrový limit činil , částka, , úroky byly sjednány 40 % měsíčně, RPSN činila 5.535,52 %. Splácet měl žalovaný každý měsíc, vždy ke 4. dni v měsíci, a to minimálně splátku ve výši úroku přirostlého za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy.Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , číslo, (interní listina žalobkyně) měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala informacemi o žalovaném, z nichž pak vycházela při posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně měla informaci, že žalovaný je svobodný, žije sám v pronajatém bytě, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnaný jako dělník/zámečník s příjmem , částka, měsíčně a jeho měsíční výdaje činní , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zesplatněním spotřebitelského úvěr č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení dopisu, dlužná částka činila , částka, .Prostými kopiemi rodného listu, občanského průkazu a kartičky zdravotní pojišťovny žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala těmito doklady žalovaného.Výpisem z bankovního účtu žalovaného u , právnická osoba, za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané, že na tomto účtu žalovaného nebyly prakticky žádné položky, celkový příjem účtu za uvedené období činil , částka, , celkové výdaje pak , částka, . Z výpisu není patrný žádný příjem ze zaměstnání.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.5. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájena 4 exekučních řízení, z toho všechny pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Po uzavření úvěrové smlouvy nebyla proti žalovanému zahájena žádná další exekuční řízení.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, z titulu předmětné smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel elektronicky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostými kopiemi dvou dokladů totožnosti a kartičkou pojištěnce. Žalobkyně současně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která si nijak neověřila, neboť z předloženého výpisu z účtu nejsou patrné žádné relevantní informace. Žalobkyně si dále nijak neověřila další závazky žalovaného. Soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena 4 exekuční řízení pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z toho je zřejmé, že žalovaný úvěruschopný nebyl, naopak byl notorickým dlužníkem. Toto mohla žalobkyně snadno zjistit lustrací v centrální evidenci exekucí. Je zřejmé, že žalovaný neuváděl pravdivé informace, zejména stran svých dalších závazků, které nebyly pouze splatné, ale rovněž exekučně vymáhané. Současně zřejmě lhal o svých výdajích a nebyly ověřeny ani jeho tvrzené příjmy ze zaměstnání. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jehož majetkových poměrech neměla prakticky žádné ověřené informace.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o